Zprávy z Ukrajiny – čtvrtek 10. března

Série překladů dopisů od ukrajinského provinčního vikáře Jarosława Krawce OP pokračuje, tentokrát tím ze čtvrtka 10. března, věnovaným „válečným“ apoštolátům dominikánské rodiny na Ukrajině a i přátel kyjevských bratří.

Milé sestry, milí bratři,

dnes je v Kyjevě velmi slunečno, byť chladno (-2°C). V noci teplota klesá až na -8°C. Když funguje topení, je všechno v pořádku, ale na mnoha místech přece nejsou proud ani plyn. Proto bych chtěl, aby letos jaro přišlo dřív a konečně se udělalo tepleji. Dnes jsem se koukal na fotky lidí, kteří byli včera evakuováni z Kyjeva. Přešli přes zamrzlou řeku Irpiň, protože most byl odstřelen a nebyla jiná cesta. Někteří s dětmi v náručí.

Začnu od našich dominikánských terciářů. Na Ukrajině existuje několik sdružení: v Kyjevě, Fastivu, Murafě a Podkarpatské Rusi, a také se ve Lvově obnovuje sdružení, které tam bylo do války (té II. světové, samozřejmě). Mezi laiky řádu kazatelů jsou jak lidé starší, tak i pár mladých. Bohužel, nejdřív pandemie covid-19 a teď válka velmi omezily možnost konání pravidelných setkání, a v případě některých sdružení to je úplně nemožné. Představená ukrajinských sdružení, paní Halina, bydlí ve Fastivu a velmi se angažuje v pomoci uprchlíkům, kteří nás prosí o pomoc s evakuací. Jeden ze lvovských noviců právě vstoupil do armády. Jeho brigáda je ve výcviku a brzy vyrazí bránit Ukrajinu. Řekl jsem mu, že kdyby se dostal do Kyjeva, možná se nám povede se vidět. Velká část terciářů zůstává doma, ale někteří, bydlící v nebezpečnějších oblastech, museli zvednout kotvy.

Kyjevskými dominikány už 30 let vedený Institut náboženských studií sv. Tomáše Akvinského neukončil svou činnost úplně. Včera o. Piotr vedl přednášku ze synoptických evangelií. Samozřejmě on-line. Zúčastnilo se ho několik studentů z 1. a jedna osoba ze 4. ročníku. Otec Piotr mi dnes ráno řekl, že přednášet o Bibli ve válečných podmínkách je pro něj samého zkušeností odhalování nové síly a významu Božího Slova. Naprosto s ním souhlasím. Když každodenně čtu biblické úryvky určené rytmem liturgie Církve, slyším a vidím víc.

Bratři ve Lvově se kromě běžné pastorační služby zapojují do pomoci uprchlíkům, jejichž ohromné množství přijelo do tohoto největšího města západní Ukrajiny. Otec Wojciech několik dní bydlel v klášteře sester benediktinek na kraji Lvova. Tam našlo útočiště přes 100 osob utíkajících před válkou, v tom sestry benediktinky z Žytomyru. Otec Tomasz se angažuje u městských dobrovolníků. V centru Lvova, v muzeu umění, které se změnilo na velké skladiště humanitární pomoci, Tomek spolu s dalšími obyvateli města třídí věci. Včera mi vyprávěl: „Občas se mě někdo ptá, co tu já, Polák, dělám. Tehdy říkám, že je to moje město a že jsem dominikán.“ Dodám, že Tomkova matka pochází ze Lvova. Občas jsou lidé udivení, když zjistí, kým jsme. A že jsme s nimi během války. Stále častěji se však přesvědčuji, že ve válce to udivuje stále méně. Tomek žertoval, že když přijíždějí potraviny z Polska, pomáhá ukrajinským dobrovolníkům rozeznat, co to je za věci. „Například nemohou pochopit, že štětínský paprikáš je mleté rybí maso v konzervách.“ Pro ty, kdo to neznají dodávám, že paprikáš byl kultovní konzervou za komunismu v Polsku. Kolik jsem těch paprikášů snědli v mládí během výletů do hor…

Stále větším problémem pro území zasažená válkou je nedostatek léků. I když je mnoho lékáren v Kyjevě otevřených, nejdůležitější léky se už nedají sehnat. Velmi tím trpí lidé zasažení chronickými nemocemi, třeba cukrovkou, a staří lidé se srdečními chorobami. Humanitární transporty s léky a zdravotními pomůckami se teď vyvažují zlatem.

Jak jsem už před nějakou dobou vzpomínal, v Kyjevě spolupracujeme s místním dobrovolnickým centrem, vzdáleným od našeho kláštera pár set metrů. Vzniklo v divadle „Stříbrný ostrov“. Maryna, jedna z hereček, je katolička. Poté, co o. Adam Szustak přečetl některý z mých dopisů, kontaktovala ji její přítelkyně: „Běž k dominikánům, mají chleba.“ Tehdy jsme do kláštera přivezli pár set bochníků. A tak začala naše spolupráce. Síla sociálních médií!

V úterý večer jsme v klášteře seděli u večeře s Marynou a jejím přítelem. Jurij je herec. Vyprávěl nám kuriózní příhodu. Tedy, právě se vrátil z Hostomelu. V předchozím dopise jsem psal o tomto vybombardovaném a ruskými vojáky zabraném městě. Jurij, na základě oznámení přesvědčený, že na evakuaci lidí z toho území byl otevřený humanitární koridor, jel tam svým autem. Podařilo se mu dorazit na místo a nabrat lidi. Při odjezdu jej však zastavili ruští vojáci. Je zázrak, že je hned nepostříleli. Vojáci, pořádně udivení jeho „drzostí“, se začali vyptávat, kdo je a co tu dělá. Podle pravdy jim řekl že je hercem a nebýt války, právě dnes od 19:00 by se konala premiéra „Bílých nocí“ od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Aby se přesvědčili, že je neklame, Rusové mu nařídili hrát… a Jurij na hostomelské ulici před hlavněmi pušek začal hrát svou roli – Snílka. Zastavil se v momentě, kdy otázku měla říct Nasťa, kterou ostatně hraje Maryna. Vojáci se zeptali, kde je. Jurij ukázal telefon: „Tady! Už podesáté se mi zkouší dovolat.“ Pustili ho na svobodu, s lidmi, které odvezl z pekla. Dnes jsme spolu chvíli mluvili, když když jsem nesl věci do divadla změněného na dobrovolnické centrum. Zeptal jsem se, jestli vám o něm dnes smím napsat. Okamžitě souhlasil. Během rozhovoru jsem konstatoval, že premiéra se měla konat 7. března, a on mi hned skočil do řeči: „Ne ‚měla se konat‘! Ona se konala!“ Až válka skončí, když budu v Kyjevě, musím si nutně zajít do divadla Stříbrný ostrov.

V klášteře se snažíme neztratit náš normální denní rytmus určený liturgií. Ráno tedy jsou ranní chvály, na které občas někdo zaspí, ale ve válečných podmínkách máme jeden pro druhého pochopení. V poledne o. Jakub hlídá a svolává ty, kteří mohou a chtějí jít na růženec a eucharistickou adoraci. Večer máme nešpory a konventní mši čili eucharistii slavenou naší komunitou. Rád bych napsal, že to je normální klášterní život. A je na tom velký kus pravdy. Snažíme se zůstat normální.

S pozdravem a prosbou o modlitbu

Jarosław Krawiec OP, Kyjev, 10. března 2022, 15:30

Přeložil fr. Václav Veselský OP

Předchozí dopis je z úterý 8. března, následuje ten z neděle 13. března.