Zprávy z Ukrajiny – pátek 4. března

Jarosław Krawiec, provinční vikář ukrajinského vikariátu dominikánského řádu, už od předvečeru války na Ukrajině píše dopisy o situaci v Kyjevě a v ukrajinském vikariátu vůbec, které jsou zveřejňovány na stránkách polské dominikánské provincie. Zde přinášíme překlad toho z pátku 4. března.

Milé sestry, milí bratři,

i když noc v Kyjevě uplynula relativně klidně, prakticky od samého rána vyjí sirény a je slyšet výbuchy. Jednou blíž, jednou dál od nás. Navzdory určitému zvyknutí si na situaci takové zvuky nejsou příjemné, zvlášť když víme, co ruské vojsko dělá na mnoha místech Ukrajiny. My ještě můžeme v té nenormální realitě v zásadě normálně fungovat, ale mnoho lidí v tu chvíli sedí v krytech a sklepech, začíná jim scházet jídlo, ochlazuje se. Slyšel jsem od přátel, že jim telefonovali lidé, kteří se chtěli rozloučit, říct něco důležitého, pro všechny případy, kdyby…

Ve Fastivu se situace stává nebezpečnou. Bratři byli varováni, že tamtudy mohou táhnout na Kyjev ruské jednotky, které byly na jiných úsecích úspěšně zastaveny a zničeny. Jen aby k tomu nedošlo! Naštěstí se o. Míšovi (Michailo Romaniv, představený fastivského kláštera – pozn. překl.) podařilo zorganizovat už několik transportů a evakuovat skoro 200 osob. A možná ještě víc. Část z nich už je v bezpečí v Polsku. Přesto hodně lidí zůstalo ve Fastivu, nemluvě o našich bratrech a sestrách dominikánkách. Jsme tam potřební, zvlášť teď, takže si nedokážeme představit, že bychom mohli prostě sbalit věci a odjet.

Kromě střechy nad hlavou se v Kyjevě i ve Fastivu snažíme získávat jídlo a dělit se o něj s potřebnými. Děkujeme za peníze, které nám dáváte. Je za co nakupovat. Před chvílí jsem se vrátil z pekárny s jedním z našich kluků, kteří se schovali v klášteře. Znovu se podařilo koupit 250 bochníků čerstvoučkého chleba. Jízda s takovým nákladem je opravdový požitek. Během války chléb, takový jednoduchý, obyčejný, bez žádných přídavků voní zázračně! Trochu zůstane u nás, a většina se skrze dobrovolníky dostane potřebným obyvatelům Kyjeva. Také Domov sv. Martina (ve Fastivu – pozn. překl.) peče denně několik set bochníků. Potřeby jsou ohromné. Mnohým obyvatelům vesnic poblíž Fastivu dochází jídlo. V těžké situaci je psychiatrická léčebna v Hlevaše. To je obec směrem na Kyjev. Mají tam skoro 300 pacientů. Bohužel není snadné se tam dostat, ale kluci z Fastivu budou hledat jak to udělat, aby nezůstali o hladu. Zvlášť když několik transportů s potravinami dorazilo do Fastivu, takže je o co se podělit. Míša vyprávěl, že hledá, jak přivézt mámu s dětmi z jiné vesnice. V důsledku bombardování nezvládla stres, je bezmocná, neví kam jít a co dělat. Je naprosto nutné se k nim dostat.

Našemu Nikitovi (zájemce o vstup do řádu – pozn. překl.) se dnes ráno podařilo odjet z Charkova spolu s rodiči. Nevím kam až dojeli, protože v autě neměli moc paliva. Doufám, že našli nějakou funkční benzínku. Důležité je, že opustili bezohledně ničený Charkov. Dál si určitě poradí.

Náš dům v Chmelnickém se stal útočištěm skupiny osob spojených s dominikány. Dobře, že je máme kde přijmout, a bratři Jakub a Włodzimierz je určitě přijmou velmi srdečně.

Včera slavil narozeniny o. Tomasz Samulnik a jeden z diecézních kněží, který bydlí v našem kyjevském klášteře. Podařilo se nám večer posedět s celou komunitou a aspoň trochu slavit. Tomasz žertoval, že svoje 41. narozeniny slaví mimořádně hlučně. Naštěstí bylo za okny ticho.

Dnešní dopis bude trochu kratší, protože musím sednout do auta a zavézt pár věcí do dobrovolnického centra. Drazí, poněvadž se zdá, že se situace u nás komplikuje, rozhodl jsem se vám psát trochu méně. Jednou za dva nebo tři dny. Na práci toho máme hodně a je těžké všechno stihnout. Buďte klidní, moje mlčení hned neznamená, že se stalo něco špatného. Musíme jednoduše hospodařit s časem i silami, abychom sloužili tam, kde jsme potřební.

Dnes je postní pátek. Mnoho z nás se zúčastnilo nebo zúčastní pobožnosti křížové cesty. Prosím o modlitbu za ty, kteří se teď na Ukrajině dotýkají kříže. Reálně. Za ty, kteří jako Maria oplakávají svoje děti, rodiče, bratry, přátele. Velmi často pro ně nemůžeme moc udělat, zakoušíme prázdnotu a bezmoc, ale vždy můžeme v modlitbě spolu s nimi stát pod křížem a hledět na Toho, který za nás dal život. Na Ukrajině začne příští neděli rok svatého Kříže. Když římskokatoličtí biskupové rozhodli, že právě v tuto dobu budeme kontemplovat tajemství kříže, nikoho nenapadlo, že to bude čas války. Jak prorocké to bylo rozhodnutí!

„Kristův kříži, buď pochválen, na věčné časy buď pozdraven. Z tebe plyne síla i odvaha, v tobě je naše vítězství.“ (z polské postní písně)

S pozdravy a prosbou o modlitbu

Jarosław Krawiec OP, Kyjev, 4. března 2022, 16:30

z polštiny přeložil Václav Veselský OP