Tentokrát o. Jarosław Krawiec píše o několika „každodenních hrdinech“, jedné svatbě, cestách s humanitárních pomocí, návštěvě dvou arcibiskupů v klášteře v Čortkově a oslavách svátku sv. Tomáše Akvinského, včetně jedné události spojující Ukrajinu a Aristotela.
Milé sestry, milí bratři,
v mém posledním dopisu zaznělo dojemné svědectví o bolesti, která teď trhá srdce mnoha ukrajinských žen. Trpí i muži, protože na frontě umírají i dívky, matky a ženy. Mnoho z nich slouží v řadách Ozbrojených sil Ukrajiny jako zdravotnický personál. Jsou to jak mladé dívky, tak lékařky a zdravotní sestry s mnohaletými profesionálními zkušenostmi. Na Den jednoty Ukrajiny, která se slaví jako státní svátek 22. ledna, jsem vyrazil na koncert Tarase Kompaničenka a skupiny „Chorea Kozacka”. Konal se na místě velmi důležité pro Kyjev, jmenovitě na území pravoslavné Kyjevskopečerské lávry. Taras Kompaničenko je jedním z nejznámějších interpretů ukrajinské lidové hudby, hráčem na banduru a niněru, a básníkem. Když vypukla válka, vstoupil do řad teritoriální obrany Kyjeva, tvořící část ukrajinské armády.
Ostatně, není jediným z místních umělců a inteligence, o čemž jsem se mohl přesvědčit během koncertu. Všiml jsem si při něm paní Alisy. Krásná mladá žena ve vojenské uniformě vzbudila sympatie mnoha lidí. Mezi tancováním čas od času chovala v náručí maličkou dcerušku. V sakrálním interiéru lávry vypadala jako živá ikona naděje. Po koncertě jsem za ní přišel, abych jí poděkoval za to, co dělá pro Ukrajinu. Z článku v kyjevském „Víkendu“ jsem se dozvěděl, že Alisa Šramko je učitelkou a muzejnicí. Má dvě dcery, přičemž ta mladší se narodila už během ruské invaze. Než se stala maminkou, využívala dovolené ke službě zdravotní sestry na východní Ukrajině, kde se už léta bojuje. Paní Alisa patří do dobrovolnické organizace záchranářů založené po zahájení války roku 2014. „Hospitaléři“ neboli „Špitálníci“ sdružují kolem 360 záchranářů, pořádají školení první pomoci a evakuují raněné z frontové linie. Podobných organizací je na Ukrajině víc. Jsou to nezvykle odvážní lidé, skuteční andělé zachraňující život v těch nejtěžších podmínkách.
Po každém raketovém poplachu se v mém telefonu objeví statistika vypovídající mnohé o každodenním životě obyvatel Kyjeva. Od začátku války sirény houkaly 661x, dohromady to trvalo 735 hodin a 56 minut. Když ten počet vydělíme 24, tedy počtem hodin denně, dostaneme výsledek blízký 31. To je měsíc! Od 24. února uplynulo 347 dní války, z čehož měsíc žili obyvatelé hlavního města v ohrožení života a zdraví. Často v pořádném stresu, s přerušenou výukou, prací, nákupy, dětskými hrami ve školkách, s nejistotou, jestli to je jenom strašení nebo snad letí další rakety. Dá se na to vůbec zvyknout? Zvykli jsme si.
Iryna a Viktor se vzali poslední den ledna. Do války se neznali, ale od té doby, co se ve skupině několika desítek lidí na nějakou dobu usídlili v našem kyjevském klášteře, stále častěji jsme je potkávali pohromadě. Není divu, že si za místo své svatby vybrali právě dominikánskou kapli a aulu našeho Institutu. Byla to skrovná slavnost. Přišla nejbližší rodina novomanželů a pár kamarádů. A samozřejmě bratři, kteří právě byli v klášteře. Náš převor o. Petro během svatebního kázání upozornil, že se ve jménech ženicha a nevěsty skrývají dvě největší přání současných Ukrajinců, tedy „mír“, řecky „Eiréné“, z čehož vzniklo jméno „Iryna“, a také vítězství. „Victor“, to je latinsky „vítěz“. Irynu a Viktora spojila láska a svátost manželství. Doufám, že se s celým svobodným a demokratickým světem dočkáme míru a vítězství Ukrajiny.
Iryna pochází z Chersonu. Během svatební hostiny její sestřenice, s tříměsíční dcerkou v náručí, vyprávěla o cestě z města okupovaného Rusy. S obtížemi a ve stresu, nejistotě a pokročilém těhotenství se po záporožské silnici dostala na území ovládané Ukrajinou. Kdyby se dítě narodilo v Chersonu, nelegálně anektovaném Ruskem jako část jejího území, dostalo by ruské doklady, a kvůli tomu by odjezd mohl být mnohem těžší, nebo dokonce nemožný.
Navzdory už několik měsíců trvající evakuace civilistů z ukrajinských regionů u fronty tam pořád zůstalo mnoho lidí starých, nemocných a postižených. Kvůli problémům s pohybem jsou silně odkázáni na podporu druhých. Minulý týden jsme byli u Charkova. S o. Míšou, s. Augustynou a dobrovolníky z Domu sv. Martina de Porres ve Fastově jsme tam odvezli víc než deset tun jídla, hygienických potřeb, teplého oblečení, léků, kamen a generátorů.
V Balakliji jsme v našem autobuse našli černého pasažéra. Během vykládání odtud vyskočil zrzavý kocour ukrytý mezi přepravkami. Začali jsme zkoumat, odkud se tam vzal. Nevypadal na bezdomovce. Rychlé pátrání ukázalo, že přijel z Fastova. Podle všeho o dva dni dřív, během večerního nakládání aut, skočil dovnitř, aniž by si ho kdokoli všiml. Co se dalo dělat? Pasažéra navíc jsme tak měli i na zpáteční cestě. O pár dní později se prý ve Fastově zase motal okolo aut. Nejspíš rád cestuje. Tehdy se s námi nevracela jen jedna kočka. Otec Míša se rozhodl vzít do kláštera mainskou mývalí kočku, která u Charkova přišla o majitele. To zvíře je hluché, takže po tom, čím prošlo, se pokusíme mu dát nový, bezpečný domov.
Cesty do Charkova jsou příležitostí se setkat s o. Andrzejem. Hrdě poslouchám vyprávění svého staršího spolubratra o tom, jak slouží vojákům blízko frontové linie. Jezdí tam mj. s jednou naší farnicí, která už od roku 2014 vozí ukrajinským obráncům jídlo, léky a potřebnou pomoc. Jak zdůrazňuje o. Andrzej, nejdůležitější je důvěra. Je zapotřebí čas, otevřenost a především přítomnost, aby se dala vytvořit. Mezi vojáky, se které zatím potkali, nebyl žádný katolík. Přesto na jednom z těch míst o. Andrzej sloužil mši svatou. Krásný výraz zpřítomnění Kristovy oběti.
V sobotu navštívil Čortkiv představený Ukrajinské řeckokatolické církve. Přijel posvětit čerstvě dokončené malby v presbytáři kostela sv. Petra a Pavla a misijní kříž. Otec Dmytro z našeho čortkovského kláštera, který se spolu s o. Svoradem účastnil oslav, vyprávěl o srdečném setkání s arcibiskupem Svjatoslavem Ševčukem, který k dominikánům chová velkou sympatii. Koneckonců, svůj doktorát obhájil na naší římské univerzitě Angelicum. Otec Dima mi poslal fotku, na které stojí se dvěma řeckokatolickými metropolity. Tím druhým je arcibiskup Vasyl z Ternopolu. Podobně jako o. Dima pochází z Jaremče v Karpatech a kdysi dávno pracoval s jeho tátou, takže mu pořád říká zdrobněle „Dmytrík“.
Svátek sv. Tomáše Akvinského letos dominikáni na celém světě slaví zvlášť významně, díky jubileu smrti a kanonizace tohoto patrona našeho Institutu vyšších teologických studií. Oslavili jsme jej nejen slavnostní mší svatou, ale i diskusí nad ukrajinským překladem Aristotelovy Metafyziky. „Jaký je ukrajinský Aristoteles?“ Filosof a překladatel tohoto díla prof. Oleksij Panyč se v rámci odpovědi na tuto otázku podělil o anekdotu o tom, jak před několika lety organizovali ve filosofickém ústavu Aristotelův den. „Moc jsem chtěl v konferenční síni postavit jeho bustu. Platónů bylo všude plno, ale Aristotela jsme v Kyjevě hledali týden. Rozhodli jsme se ho obléct do ukrajinské vyšyvanky (ukrajinský kroj – pozn. J.K.). Košile pro dospělého mu nepadla, tak jsme museli Aristotelovi pořídit dětskou vyšyvanku. Takže se ukrajinský Aristoteles narodil nedávno a ještě musí vyrůst.“ Po tomto žertu náš host dodal: „Jak je v ukrajinštině přijímaný půjde říci až za nějakou dobu.“
V tentýž den ve Lvově Natalia a Jan, manželé a dominikánští laici, po skončení noviciátu složili první časné sliby. Janek je voják, a díky několikadenní dovolené mohl nejen navštívit ženu a děti, ale také učinit další důležitý krok na cestě svého dominikánského laického povolání.
Každý dopis je příležitostí k vděčnosti za solidaritu s Ukrajinou a za rozličnou podporu, kterou nám poskytujete. Proto bych chtěl osobně poděkovat všem našim dárcům. V této situaci to je velmi obtížné, ale neztrácím naději, že se to jednou povede.
S pozdravy a prosbou o modlitbu
Jarosław Krawiec OP, Kyjev, 5. února 2023, 23:00
Přeložil fr. Václav Veselský OP
Předchozí dopis je ze soboty 21. ledna, následuje ten ze středy 22. února. Můžete také přejít na seznam dopisů.
Pokud chcete přispět na pomoc Ukrajině přímo přes tamní dominikány, budou Vám vděční oni i ti, kterým pomáhají!