Členové Laických sdružení sv. Dominika žijí své dominikánské charisma uprostřed světa. Na poslání řádu se podílejí modlitbou, studiem a kázáním způsobem odpovídajícím laickému stavu. Posilováni bratrským společenstvím se snaží vydávat svědectví o vlastní víře, odpovídat na potřeby bližních a všude a všem hlásat Boží slovo podle příkladu svatého Dominika. Tímto hlásáním uskutečňují prorocký úřad, který přijali ve svátostech křtu a biřmování. Specifickým rysem jejich povolání je už od počátků řádu úcta k blahoslavené Panně Marii a evangelní kajícnost.
Laická sdružení sv. Dominika
Husova 234/8, 110 00 Praha 1 – Staré Město
laici.moderator@op.cz
Počátky této větve dominikánské rodiny nacházíme v laickém hnutí, jež se začalo v církvi formovat na konci XI. století. Při kostelech a klášterech vznikala bratrstva, jejichž členové se zasvěcovali k odříkavému způsobu života. Některá z nich se úžeji spojovala s příslušným řádem a získávala tak účast na duchovních dobrech řádu a modlitbách. Také při dominikánských klášterech začala vznikat bratrstva, v nichž se sdružovali laici toužící žít podle charismatu svatého Dominika.
Sedmý magistr řádu Munio ze Zamory vypracoval kolem roku 1285 Řeholi bratří a sester kajícníků sv. Dominika a všechny laiky, kteří ji následovali, tak připojil pod jurisdikci řádu. Text této řehole zůstal s drobnými úpravami platný 600 let. Změnu si vynutilo až roku 1917 vyhlášení nového kodexu kanonického práva.
Do roku 1968 byli členy dominikánských bratrstev vedle laiků také diecézní kněží, kteří chtěli následovat svatého Dominika a žít spiritualitu řádu.
Dnešní stanovy sdružení, zohledňující závěry Druhého vatikánského koncilu a nový kodex kanonického práva, byly rozpracovány na celosvětovém setkání dominikánského laikátu v roce 1985 v Montréalu a schváleny Apoštolským stolcem v roce 1987. Sdružení tehdy dostalo i nový název: Laická sdružení sv. Dominika (Fraternitates laicales S. Dominici). Dnes má sdružení přes 150 tisíc členů po celém světě. V České republice žije zhruba 300 dominikánských laiků v 27 sdruženích.
Kromě Laických sdružení sv. Dominika patří mezi laické větve dominikánské rodiny také růžencová bratrstva a mezinárodní hnutí dominikánské mládeže (IDYM).
Dominikánští laici se zapojují do projektů České dominikánské provincie, působí např. v kazatelském středisku, podílejí se jako organizátoři a misionáři na letních misiích, pomáhají jako průvodci v poutním areálu v Jablonném v Podještědí, pracují v nakladatelství Krystal OP. Svoje povolání realizují také ve farnostech jako katecheté, pastorační asistenti či spolupracovníci farních charit, ve školství, zdravotnictví a sociálních službách. Angažují se také v Hnutí Pro život ČR.
Mezi dominikánské terciáře-laiky patřili např. bl. Albert z Bergama (1214–1279), sv. Kateřina Sienská (1347–1380), sv. Růžena z Limy (1586–1617), bl. Bartoloměj Longo (1841–1926), bl. Petr Jiří Frassati (1901–1925) či norská spisovatelka Sigrid Undsetová (1882–1949).
Za velmi blízkou duchu laiků přidružených k řádu díky jejímu podílu na zakládání klášterů, charitativní činnosti a svědectví svatého života lze považovat i svatou Zdislavu z Lemberka (cca 1220–1252).