Kateřina Sienská
apoštolka lásky k církvi
Svatá Kateřina, zasvěcená panna dominikánského kajícího bratrstva, ztělesnila především Dominikovu obětavou lásku k církvi.
Vedla intenzivní duchovní život a mnoha lidem poskytovala duchovní vedení. Svou lásku ke Kristu neprožívala jen v mystických prožitcích, ale žila ji i ke Kristu mystickému, k církvi. Bolestně prožívala situaci církve ve své době, poznamenané zesvětšťováním a schismatem. Zcela se oddala poslání podněcovat vnitřní reformu církve a zasazovat se o mír mezi státy.
Její nauka je obsažena především v Dialogu s Boží prozřetelností, jenž patří k mistrovským dílům duchovní literatury. Kateřina zde popisuje cestu ke křesťanské dokonalosti a přináší mnohé praktické rady k duchovnímu životu. Kromě lásky k církvi svědčí Dialog také o Kateřinině hluboké úctě k eucharistii a ke kněžství. Ačkoli se jí nedostalo potřebného vzdělání a číst se naučila až v dospělosti, její nauka oplývá takovou moudrostí, že byla prohlášena za učitelku církve.
Život
Svatá Kateřina Sienská, vlastním jménem Kateřina Benincasa, se narodila v Sieně 25. března 1347 jako předposlední z pětadvaceti dětí. Velmi mladá se zasvětila Bohu soukromým slibem čistoty.
Kolem roku 1367 byla přijata do dominikánského kajícího bratrstva. Pod vedením dominikánů Tomáše Caffariniho a blahoslaveného Rajmunda z Kapuy vedla intenzivní duchovní život v přísné askezi. Byla omilostněna stigmaty. Po jednom z vidění opustila život v ústraní a začala obětavě pečovat o chudé a nemocné.
Celý její život byl prodchnut láskou k církvi. Je jasně patrná z Dialogu i z mnoha jejích dopisů, které se nám dochovaly, a svědčí o ní i její odvážné úsilí o nápravu církevního života.
Papež žil v Avignonu a byl pod silným vlivem francouzského krále, jenž se projevoval nejen v oblasti politické, ale také v rozmařilém a nákladném způsobu života. Docházelo k postupnému zesvětšťování církve. Kateřina si byla vědoma, že jedinou cestou k obnově je vymanit papeže z područí francouzského dvora a přimět ho k návratu do Říma. To se sice podařilo, ale francouzský král se nevzdal a krátce nato nastal západní rozkol, schizma. Kateřina to velmi těžce nesla.
Abychom pochopili její výjimečnost, musíme si uvědomit, že žena ve 14. století se nemohla účastnit veřejného života. Kateřina se však pohybovala mezi nejvýznamnějšími muži své doby. Do jejího kroužku patřili básníci i politici, umělci i teologové. Přestože neměla vzdělání, jaké si v té době mohly dopřát jen dcery nejvýznamnějších rodin, dokázala proniknout spleť italských i evropských poměrů.
Deset let intenzivní činnosti ji naprosto vyčerpalo. Zemřela 29. dubna 1380. Kanonizována byla 29. června 1461 Piem II. Pius IX. ji prohlásil druhou patronkou města Říma. Tehdy byly její ostatky slavnostně přeneseny do baziliky Santa Maria sopra Minerva. V roce 1970 ji papež Pavel VI. prohlásil za učitelku církve.
Citát
Věčný Otče! Ohni a hlubino lásky! Věčná kráso, moudrosti, dobrotivosti a slitovnosti! Naděje a útočiště hříšníků! Nevýslovná ušlechtilosti, věčné a nekonečné Dobro! Ty šílený láskou: copak jsi svého tvora potřeboval? Připadá mi, že ano; neboť se k němu chováš, jako bys bez něj nemohl žít, třebaže jsi Život a všechno má život od tebe a bez tebe by ho nemělo nic. Proč tedy tak bláznivě miluješ? Protože ses zamiloval do svého tvora, našel jsi v něm zalíbení a potěšení a jako opojený jeho spásou ho hledáš, a on před tebou prchá; vzdaluje se od tebe, a ty se k němu blížíš: a abys mu byl co nejblíže, nezbylo ti nic jiného než na sebe vzít jeho lidství.
Co na to řeknu? Jako koktající nedokážu odpovědět nic jiného než „A-a“, neboť konečný jazyk neumí vyjádřit dojetí duše, která po tobě nekonečně touží. Možná mohu opakovat Pavlova slova: „Jazyk nedokáže vypovědět, ucho zaslechnout, oko spatřit ani srdce pocítit“ to, co viděl! A cos viděl? „Viděl jsem Boží tajemství.“ Co na to povím? Svými neotesanými myšlenkami nemám co dodat, řeknu ti jen, moje duše, žes okusila a spatřila hlubinu věčné Prozřetelnosti.
(Kateřina Sienská, Dialog, kap. 153)