Další dopis představeného ukrajinských dominikánů Jarosława Krawce OP pojednává o Vánocích za války a ruského ostřelování, otevření sociální jídelny ve Fastově a ukrajinském umění.
Milé sestry, milí bratři,
„pokud opravdu věříme Bohu, může tato nejhloupější válka na světě skončit. Přišel jsem, protože papež chtěl, abych byl o těchto svátcích s vámi,“ řekl v předvečer Štědrého dne ve Fastově papežský almužník, kardinál Konrad Krajewski. Toto je jeho druhá návštěva Fastova od začátku totální války. Tentokrát jsme oslavili společně s obyvateli uprchlického domova, dominikánskou rodinou a dobrovolníky a přáteli Centra sv. Martina de Porres. „Chci se s vámi podělit o radost, že se Bůh narodil a přináší pokoj. Doufejme, že toto jsou poslední Vánoce během války.“
Tohle chceme všichni! Na Štědrý večer dostávám přání od Viry z Fastova, která odjela navštívit své rodiče do Kryvého Rohu. Nedaleko jejich domu pár minut předtím dopadla ruská raketa odpálená z Krymu. Mezitím se Vira a její rodiče schovávají na chodbě. Mnoho lidí to dělá, zejména ve městech nedaleko fronty. Koupelny, chodby a schodiště se během raketových poplachů stávají místy úniku a bezpečí. Na Štědrý večer a ráno zažila Ukrajina další masivní raketový a dronový útok. Uljana, která žije na západě země, připravovala snídani pro svou rodinu, když uslyšela raketu letět nad Čortkovem. „Chci věřit kardinálovým slovům, že toto jsou poslední Vánoce za války,“ píše Vira z ostřelovaného Kryvého Rohu.
Prefekt dikasteria pro službu milosrdenství požehnal jídelně, která byla zřízena v areálu Centra sv. Martina. Využijí ho lidé, kteří si nemohou dovolit každý den teplé jídlo, zejména senioři a sami žijící. I když ceny základních potravin rostou, důchody mnoha Ukrajinců nepřesahují 100 USD. Podle údajů Světové banky žije v současnosti pod hranicí chudoby asi jedna třetina obyvatel Ukrajiny. Starosta Fastova, který se otevření jídelny zúčastnil, tvrdí, že takových lidí je mnohem víc. Tato situace urychlila rozhodnutí o vytvoření jídelny. „Brzy zde otevřeme prádelnu pro ty, kteří to potřebují,“ dělí se bratr Míša o své plány. Mnoho lidí nemá doma pračku. Navíc dochází k problémům s přerušením dodávky elektřiny. „Chceme proto takto pomáhat lidem nejen v Chersonu, kde již několik měsíců funguje sociální prádelna, ale také ve Fastově,“ dodává ředitel Domu sv. Martina. Kardinál Krajewski při požehnání tohoto místa poukázal na to, že jsme uprostřed evangelia, kdy skrze nás a díky dárcům dochází k rozmnožování chleba, podobnému tomu, o kterém čteme v evangeliu.
„Chodí sem jen svobodní lidé,“ říká biskup Pavlo Hončaruk o hostech, kteří navštívili Charkov, velké město na východní Ukrajině, nedaleko hranic s Ruskem. Sedíme u kávy v budově diecézní kurie a posloucháme svědectví biskupa, který se na realitu probíhající války a lidské příběhy dívá nejen odvážně, ale také s živou vírou a důvěrou, zejména v Mariinu přímluvu. Začátkem listopadu jsme společně se sociem Magistra řádu P. Thomasem Broglem navštívili bratry Andrzeje a Stanisława, kteří slouží na nejvýchodnější dominikánské základně na Ukrajině. Thomas pochází z Bavorska, a tak Andrzej navrhuje, abychom se cestou zpět do kláštera zastavili nakoupit pivo z místního pivovaru. Čtvrť, kde žijí dominikáni, se jmenuje Nové Bavorsko a tradice vaření piva jsou zde stále živé. Ještě jednou toho dne slyšíme kvílení sirén. Po chvíli zavolá znepokojený biskup. Ptá se, jestli jsme v pořádku, protože před chvílí nedaleko místa, kterým jsme projížděli, zničily ruské rakety policejní stanici.
Stále více znepokojivých zpráv přichází z Chersonu, kde kuchyni pro potřebné provozuje Centrum sv. Martina de Porres z Fastova. Igor se podílí na evakuaci a pomoci starým a nemocným lidem, z nichž mnozí zůstávají ve frontových oblastech. Dobrovolník ukazuje video z opuštěného centra Chersonu. Jeho kolega z organizace „Silní protože svobodní“ komentuje současnou situaci ve městě: „Kdysi krásné centrum Chersonu nyní připomíná postapokalyptický horor, obývaný lidmi, kteří každý den cítí všechnu ‚lásku‘ bratrského ruského národa. Bzučení dronů rozhání různými směry hejna ptáků, která se nechtějí přátelit s kovovými vetřelci. Svět čeká na novoroční svátky a v Chersonu žijeme čekáním na další ostřelování. Jakkoli to zní brutálně, staly se nedílnou součástí našich životů. Ruiny Chersonu jsou jizvami na srdci každého, kdo zde žije.“
Takových hlubokých jizev je každým dnem víc a víc. Anna Lodygina, kamarádka novinářka z Nové Kachovky, zveřejnila video hořící budovy na sociálních sítích s emotivní poznámkou: „Moje škola vyhořela a mám pocit, jako by shořela část mého života… Tohle nikdy neodpustím.“
Anastasia Pantelejeva z organizace „The Media Initiative for Human Rights“ také pochází z Nové Kachovky. Přes hodinu mluvíme o situaci civilních obyvatel Ukrajiny, kteří byli zatčeni a uneseni Rusy z okupovaných území. „Máme 1877 zdokumentovaných případů, i když toto číslo se stále ověřuje. Z různých zdrojů se dozvídáme, že někdo byl zabit nebo zemřel v důsledku nemoci a nedostatku přístupu k lékařské péči, a někdo byl propuštěn.“ Situace civilistů, kteří byli zajati, je velmi obtížná. Obvykle jsou mučeni, zbaveni kontaktu se svými rodinami, nuceni se přiznat k jednání v neprospěch Ruska a dlouhodobě zadržováni bez jakéhokoli soudního rozsudku. Často jsou posíláni do stejných ruských věznic a trestaneckých kolonií jako váleční zajatci, ačkoli jako s civilisty by se s nimi mělo zacházet jinak. Na rozdíl od vojenských vězňů dochází k výměně civilistů velmi zřídka. To je důvod, proč na centrálních náměstích Kyjeva a dalších veřejných místech lze vidět demonstrace lidí, zejména manželek, požadujících propuštění svých blízkých ze zajetí. „Je to také způsob,“ zdůrazňuje Anastasia, „jak se s touto situací vypořádat rodiny těch, kteří jsou v zajetí.“ Nejtěžší je bezmoc, vědomí, že pro své blízké zbavené svobody můžete udělat tak málo.
Na Štědrý večer jsem se modlil se sestrami karmelitánkami a skupinou lidí, kteří pravidelně přicházejí do kaple na Karmelu. Předal jsem sestrám vánoční obrázek, který jsem obdržel od kardinála Krajewského s požehnáním Svatého otce. Papež na něj umístil slova sv. Lva Velikého: „Natalis Domini, Natalis est pacis.“ Toto přesvědčení, že narození Páně je zároveň narozením pokoje, mě hluboce dojalo. Proto v homilii říkám, že každý z nás musí být tvůrcem pokoje. Tento dar jsme již obdrželi od Krista Jeho narozením. Je v našich srdcích a měli bychom ho sdílet se svým okolím.
Během slavnostního předávání Literární ceny Cenu Josepha Conrada-Korzeniowského, kterou Polský institut v Kyjevě uděluje mladým ukrajinským spisovatelům a básníkům, jsem měl možnost se setkat s Andrijem Lubkou, Oleksandrem Mychedem a Artemem Čechem. Po jejich knihách a textech vždy sahám s velkou zvědavostí a těší mě, že jsou překládány nejen do polštiny a angličtiny. Poezie Jaryny Čornohuzové pro mě byla objevem. Druhý den ráno jsem v průtrži mračen jel do knihkupectví, abych si koupil knihu jejích básní s názvem „[dasein: obrana přítomnosti]“. Jarynina poezie je psaná na frontě a sama autorka je mnoho let bojovou medičkou a průzkumnicí. Letošní laureát Andrij Lubka poznamenal, že morální volba spisovatele v dnešní době nespočívá pouze v rozhodování o tom, o čem se má mluvit, ale také o tom, o čem by se mělo mlčet. „Hodně píšeme, ale o mnoha věcech také mlčíme. Pro spisovatele je nepochybně výzvou a tragédií stanovit hranice autocenzury, protože slova, která používáme, mohou někoho v těžkých chvílích posílit a inspirovat, ale také odradit.“ Souhlasím s Lubkou. V těžkých chvílích života mají naše slova zvláštní sílu.
Ukrajinští umělci mluví o aktuálním dění různými způsoby. Nedaleko našeho kláštera v Kyjevě se objevila nástěnná malba zobrazující dobrovolnici Anastazju Tychou. Během okupace Kyjevské oblasti zachránila s manželem několik desítek zvířat z válkou zničené Irpině, včetně psů, kteří se nemohli sami pohybovat. Inspirací pro nástěnnou malbu byla fotografie pořízená 9. března 2022 americkým fotografem Christopherem Occhiconem. Spolu s dalšími fotografiemi dokumentujícími tragické události prvních týdnů ruské agrese obletěla svět a stala se symbolem odvahy Ukrajinců zachraňujících zvířata.
„Cesta je těžká, když nosíš svůj domov a svou minulost na zádech. Byli jsme připraveni o svůj domov, ale ne o naše srdce. Smrt je strašná a láska je tak bezbranná.“ To je jen pár vět, které si pamatuji z představení „Vertep. Východ“, které v Kyjevě hrálo Charkovské loutkové divadlo. Představení založené na poezii Serhije Žadana odkazuje k tradičnímu vertepu, ukrajinskému ekvivalentu vánočního betlému. „Tento dojemný příběh o narození Ježíše Krista v kontextu probíhající války na Ukrajině byl nejlepším divadelním představením, jaké jsem v posledních letech viděl,“ říká otec Piotr.
Tímto dopisem napsaným koncem roku bych rád poděkoval všem, kterým nezůstává lhostejný osud lidí v zemích zmítaných válkou. Papež František kdysi nazval soucit jazykem Božím. „To ho přimělo poslat k nám svého Syna,“ řekl papež. Přeji každému z vás, abychom plni soucitu a naděje zahájili další rok života, a zároveň křesťanské jubileum roku 2025.
S vděčností za veškerou vaši pomoc a prosbou o modlitby
Jarosław Krawiec OP, Kyjev, 28. prosince 2024
Přeložil Pavel Veselský
Předchozí dopis je ze soboty 17. srpna 2024. Můžete také přejít na seznam dopisů.