Charles Journet
Otázka zla je nesmírně rozsáhlá a v jistém smyslu je skutečně bez hranic. Zlo se týká andělů, člověka, hmotné přírody, celého stvoření.
V jednom bodě jako by se existence zla dostávala do přímého rozporu s křesťanským poselstvím. Bůh stvořil vše, je tvůrcem přirozenosti každé věci. Je také zlo nějakou věcí, má i zlo svou přirozenost? Že by Bůh stvořil zlé věci, zlé přirozenosti? Například přirozenost hmotných věcí, plných konfliktů a ničivých snah? Že by Bůh byl původcem zla? Nebo je třeba se zřeknout dogmatu univerzální božské příčinnosti a představovat si například, že existují dva protikladné první principy, jeden dobrý, původce všeho dobra, a druhý zlý, původce všeho zla? Tyto otázky si křesťanští kazatelé začali klást velmi brzy. A odpověděli na ně bez váhání vyznáním Boží všemohoucnosti a nekonečné dobroty. Nepopírají obrovskou míru zla přítomného ve vesmíru a v dějinách. Chtějí však upřesnit jeho povahu. Vědí, že Bůh může působit dojmem spáče, když bouře útočí na jeho tvory, ale vědí také, že Bohu nic neuniká a že v rozhodujícím okamžiku se probudí stejně jako Ježíš ve člunu. Ostatně všimněme si jedné věci. Jestliže koexistence zla a všemohoucího, nekonečně dobrého Boha je problém, pak je to problém řešitelný a nevrhá duši do zmatků. Nemysleme si, že odmítnutím křesťanského poselství a přijetím bezmocných pohanských bohů nebo dvou protikladných rivalizujících principů, jednoho dobrého, druhého zlého, nebo dokonce přihlášením se k ateismu zmenšíme pohoršení způsobené existencí zla. Problém tím neodstraníme, pouze jej učiníme neřešitelným a uvrhneme duši do rozporů a absurdity.
Středověcí teologové se ve svých traktátech o zlu pokoušejí objasňovat vždy tatáž témata. Je zlo nějakou věcí, nějakou přirozeností? Může být stvořeno Bohem? Jestliže ho Bůh netvoří, proč ho alespoň připouští? Je připustit zlo totéž jako ho chtít? Nemohl by mu zabránit, jestliže je všemohoucí a nekonečně dobrý? Existuje něco, co by Bohu mohlo klást odpor, stojí tváří v tvář absolutnímu Dobru absolutní Zlo, příčina všeho zla?
Ať jsou však tato objasnění jakkoli nutná, nepostačují k tomu, aby vnesla pokoj do duše trápené otázkou zla. Dávají částečnou odpověď. Úplná odpověď je v celku křesťanství, v křesťanství přijatém, pochopeném a prožívaném bez výhrad. Jeho začátkem je radostné poselství: „A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich velká bázeň. Anděl jim řekl: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid“ (Lk 2, 8–10). Toto poselství je dostatečně bohaté, aby poskytlo návdavkem odpověď i na otázky, které klade pohled na tragédii světa. Obsahuje totiž učení, že Bůh je Bohem lásky, že stvoření vesmíru vzešlo ze svobodného daru této lásky, že na počátku žil člověk ve stavu dokonalosti, že po pádu sice následoval stav plný bolesti, ale i potom nás Bůh tak miloval, že poslal svého jediného Syna, který se vtělil, aby nás vykoupil, že Duch svatý rozdílí bohatství Kristových darů těm, kteří je neodmítají, a všechny zblízka i zdaleka volá, aby v čase vytvářeli Království, jehož původ je mimo čas; že toto království a celý vesmír kráčejí vstříc nepředstavitelné proměně, s níž mají svobodní tvorové předem souhlasit, ale kterou mohou také předem – a to je strašlivé tajemství – odmítnout. V křesťanském poselství není ani jediný bod, který by nebyl částečnou odpovědí na otázku zla. A právě proto je úplná odpověď nesmírná, bez hranic.
Úryvek z knihy Zlo. Teologický esej, která vyšla v nakladatelství Krystal OP