SM. Diana Šubová OP a SM. Dominika Slezáčková OP
Když jsme v prosinci roku 2019 opouštěly Znojmo, vnímaly jsme to jako snad už poslední krok dlouhého putování naší komunity: konečně do vlastního kláštera, vyhovujícího pro náš kontemplativní způsob života. Po třiceti letech působení ve znojemském klášteře našich bratří to pro nás byl velký mezník a nová perspektiva: v nových, lepších podmínkách moci naše charisma mnišek dominikánek důsledně žít a plně rozvinout.
To podstatné, na čem naše sestry po celých 74 let existence naší komunity stavěly, ať byly podmínky a možnosti jakékoli, jsou čtyři pilíře života každé dominikánské mnišky: modlitba, společný život, řeholní observance, studium. Středem našeho života je pak Boží slovo – Písmo svaté, které stále živí naši kontemplaci. Tento základ předaly nejstarší sestry i mladší generaci sester, které do kláštera vstoupily už po roce 1989, a i dnes se s pomocí Boží milosti každá z nás snaží stavět na tomtéž. Druhý vatikánský koncil nás jako mnišky v dekretu Perfectae caritatis vybízí k úsilí o dokonalou lásku; a naše Stanovy nám zdůrazňují, že v našem životě má být vše zaměřeno na ustavičné spojení s Bohem. Úkol i touha každé z nás tedy zůstávají stejné jako ve Znojmě, jako u našich prvních mnišek: usilovat o život v důvěrné blízkosti s Pánem a v modlitbě vyprošovat účinnost apoštolátu všech bratří a sester Dominikova řádu.
Nečekaným a rychlým odchodem na věčnost našich posledních tří nejstarších sester – opustily nás všechny během 13 dní při epidemii covidu-19 v Adventu 2021 – se zde v Uherském Brodě zřetelně ukončila jedna etapa vývoje komunity. Tím se naše nebeská komunita rozšířila na třináct sester a pozemská zúžila na sedm. Boží Prozřetelnost nás tak naléhavě postavila před úkol i výzvu hledat vhodnou společnou činnost, která by – vedle darů našich dobrodinců – pomohla pokrýt nejnutnější finanční náklady kláštera. Hledáme a prosíme Ducha svatého o světlo a inspiraci v této záležitosti. Nyní například zkoušíme pro jednu místní firmu šít jemné pracovní rukavice. Stále pokračujeme vyšíváním křestních roušek, kališního prádla, zdobením svíček, zhotovováním růženců klokočových a dřevěných.
Kdybychom měly porovnávat, jak se nám žije zde v Uherském Brodě a jak bylo ve Znojmě, musíme říci jedno: Nesmírné DÍKY patří Boží Prozřetelnosti, která nás ve Znojmě chránila každé nouze; musíme děkovat za nesčetné dobrodince a za všechna přátelství za léta pobytu tam navázaná. V této veliké vděčnosti důvěřujeme, že tomu tak bude i na našem novém působišti. Bydlíme nyní v pěkném klášteře, který je moderně a zároveň skromně vybavený. Každá sestra má svou celu; o provoz v domě, o pořádek a výzdobu kostela i o velkou zahradu pečujeme společně. Velká zahrada je pro nás jako pro sestry žijící v papežské klauzuře velmi důležitá: byla to jedna z věcí, které jsme ve Znojmě citelně postrádaly. Můžeme nyní také silněji vnímat krásu přírody, která je výrazem krásy Boží – zvlášť působivé východy a západy slunce nad širokým, zvlněným obzorem.
Máme před sebou ještě hodně úkolů, které se nedaly během těchto prvních dvou let na našem novém působišti zvládnout – především rozsáhlou renovaci kostela (střecha, rozvody elektřiny, vymalování, fasáda) a stavbu domu pro hosty. Ke kontemplativnímu klášteru dům pro hosty neodmyslitelně patří. I ve stísněných podmínkách znojemského kláštera bylo srdečné přijímání návštěv a pozornost k hostům jedním ze způsobů našeho „kázání“. Nabídnout prostor pro ztišení všem, kdo touží „zajet na hlubinu“. Zájemci o takové pobyty u nás se nám stále hlásí a je pro nás opravdu těžké, že je prostě nemáme kde přijmout.
Na kontakt s okolím však proto určitě nerezignujeme. Nakolik nám to naše stanovy dovolují, snažíme se nabídnout příležitosti k setkání, jak našim farníkům, tak těm, kdo chtějí blíže poznat náš způsob života. V kostele je zavedená už od dob působení našich bratří tradice pravidelných příležitostí ke svátosti smíření a náš rektor kostela otec Augustin Prokop OP se u věřících těší velké oblibě jak pro svá kázání, tak pro svoji ochotu, obětavost a laskavost. Lidé velmi oceňují možnost svěřit nám své úmysly a prosby o modlitbu.
Náš kostel je otevřen po celý den. Všem, kdo sem přicházejí, nabízíme účast na každodenní mši svaté, na slavení naší liturgie, pravidelné adoraci, modlitbě růžence a možnost kdykoli přes den se ztišit v soukromé modlitbě. Řada návštěvníků nám dosvědčuje, jak velkým darem pro ně je kostel oživovaný naší pravidelnou modlitbou. Je to výhoda proti uzavřené znojemské kapli, kde se lidé mohli účastnit naší liturgie jen výjimečně. Na druhou stranu jsme se více či méně každá z nás musela vyrovnávat s jistou ztrátou skrytosti v otevřeném presbytáři kostela (člověk hledající Boží tvář v modlitbě zcela přirozeně touží po skrytu). K našim chórovým modlitbám se zatím připojuje jenom několik málo farníků. V kraji se silnou tradicí lidové zbožnosti, nesenou převážně starší generací, je liturgická modlitba pro mnohé čímsi novým a neznámým. Vnímáme však, že její krása, chorální zpěv a vnitřní rozměr ticha přitahují, a toužíme, aby oslovila i místní mládež a dospívající křesťany.
Máme-li toto všechno shrnout, je pro nás minulost našeho znojemského kláštera především zdrojem vděčnosti. Budoucnost zde v Uherském Brodě výzvou a nadějí na věci nové, jistě s mnoha nesnadnými úkoly. Nad tím vším se však klene duha důvěry v Boží Prozřetelnost, která nás povolala k službě v církvi a v Kazatelském řádu a provází nás na každém kroku.
převzato z časopisu OPusculum 3/2022