Téměř od začátku ruské invaze na Ukrajinu zde přinášíme překlady dopisů o. Jarosława Krawce OP, tamního provinčního vikáře. Jiný dominikán působící v této zemi zkoušené válkou, Slovák Svorad Duda, na začátku srpna na několik dní navštívil Olomouc. Zeptali jsme se tohoto bratra z kláštera v Čortkově (ukrajinsky Čortkiv) na jeho postřehy o dění na Ukrajině.
V čem spočívá Tvoje služba v Čortkově?
Dělám představeného a faráře s běžnými povinnostmi, tzn. pastorační služba, katecheze a opravy farního a filiálních kostelů. Podařilo se nám vyměnit kostelní věž, stálo to 50000 eur, které jsme si půjčili od polské provincie, což mělo za následek, že k nám přišel o. Julián z Gidel, který pracoval 28 let v Japonsku a teď svou penzí splácí dluh polské provincii. Jsme mu velmi vděční a modlíme se za jeho zdraví. Ale moc dobře pracuje a je šťastný, že může být užitečný. O. Dmytro, Ukrajinec, zase materiálně udržuje celou farnost svými byznysovými schopnostmi.
Já kromě běžné pastorace mám na starosti růžencová bratrstva na celé Ukrajině, skoro dvacet let vedu duchovní obnovy. Ne náhodou jsme za ty roky prošli celý jih a východ, kde se teď bojuje. Panna Maria ví, co dělá, proto nám tak všechno zorganizovala. Mám ústní dovolení od o. arcibiskupa Mieczysława Mokrzyckého modlit se modlitby za osvobození a pomáhám o. biskupovi Leonovi Dubravskému (diecézní biskup kamensko-podolské diecéze) s organizováním asociace exorcistů římskokatolické církve. Je jich dohromady 24.
Jak se Tvůj život a apoštolát změnil po 24. únoru?
Ráno po 5. hodině kyjevského času mi volal o. Dmytro z Polska, že začala válka, že Rusové ostřelují Kyjev a Žitomír raketami. Dostal jsem šok. Klekl jsem si před sochu Panny Marie a prosil o mír. Pochopil jsem, že jak tu situaci neodevzdám Bohu, nebudu mít pokoj v duši. Bože, v tvé vůli je můj pokoj, jak se říká v žalmu (119,16). V tom duchu jsem začal uklidňovat věřící a trošku na ně křičet, aby méně sledovali internet a televizi a víc se modlili. A teď skutečně odcházejí z kostela v pokoji. Každý den zasvěcujeme konkrétní vojáky Panně Marii, jak si to přála ve Fatimě, a opravdu, doteď ani jeden nezemřel, dokonce nebyli ani v nejmenší zranění. Zázračným způsobem přežívají.
Přijímáme utečence, žijeme s nimi. Situace nás všechny dělá krásnějšími. Tato bída nás učí otvírat srdce a dělá z nás nádherné lidi.
Jaký vliv má na Tvůj pohled na válku služba exorcisty?
O. biskup Leon Dubravský poprosil všechny exorcisty, aby každý den v 21:45 kyjevského času vyháněli ďábla z Ruské federace (1). Je pravda, že ďábel má velikou moc, ale Boží milost se projevuje ještě víc, je silnější.
Papež František 25. března zasvětil Rusko a Ukrajinu Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Do jaké míry to vzali za své ukrajinští katolíci? A jak to přijal zbytek Ukrajiny, hlavně pravoslavní?
Stalo se to na prosbu Ukrajinských biskupů. Panna Maria ve svých zjeveních říká, že k tomu zasvěcení dojde když bude téct krev, což se potvrdilo. A tak jako zasvěcení celého světa v roce 1984 Janem Pavlem II. odvrátilo svět od třetí světové války, která byla právě naplánovaná na tento rok (podle Ryszarda Kuklińského (2) se připravovala od 60. let a díky Boží prozřetelnosti k tomu nedošlo), tak i teď to zasvěcení odvrátí svět od jaderné katastrofy. Bůh požehná Ukrajinu a Rusko se obrátí. Bude před tím činit těžké pokání. Ukrajinci toto zasvěcení brzy vzali velmi vážně, i PCU se na to dívá s respektem. Moskevský patriarchát… nevím, ale myslím že většinou také dobře, protože se už osvobodil od jurisdikce patriarchy Kirilla. Nejsem si stoprocentně jistý, ale slyšel jsem, že část moskevského patriarchátu reagovala sarkasticky.
Jaké máte vztahy s pravoslavnými? Hraje v tom významnou roli jejich rozdělení na patriarcháty?
S PCU vynikající. Patriarcháty byly na Ukrajině zrušené. Všechny tři pravoslavné církve byly sjednoceny v jeden subjekt, který má nadprovinční charakter, proto Epifanij má titul hlavního arcibiskupa a formálně náleží pod cařihradský patriarchát. Mají svou samostatnost. Epifanij není patriarchou. Rovněž Ševčuk je řeckokatolický hlavní arcibiskup, ne patriarcha.
Ukrajina je kulturně rozmanitá, přinejmenším jsou velké rozdíly mezi východem a západem země. Mohl bys nám přiblížit, v čem spočívají hlavní rozdíly a co naopak mají všichni Ukrajinci společné?
Západ je jednoznačně křesťanský, silně křesťanský. Je to největší řeckokatolická komunita na světě. Východ a jih jsou víc ateistické a agnostické, ale válkou se staly otevřenějšími pro Boha. Přistěhovalci z východu nám běžně říkají: „Už víme, proč u vás (na západní Ukrajině) není válka, protože vy se hodně modlíte.“ Události spojené s anexí Krymu a válkou na Donbasu jednoznačně sjednotily a upevnily všechny Ukrajince v jednom duchu a jedné identitě. Dokonce i Rusové déle žijící na Ukrajině se stali Ukrajinci. Když jsem se ptal o. Ireneje OP, který pochází z Luhansku: „Jsi Rus nebo Ukrajinec?“ odpověděl: „Jsem rusky mluvící Ukrajinec.“ Tím mi vyčerpávajícím způsobem řekl všechno.
Válka mění Ukrajinu i svět. Všichni víme o válečných zločinech a napravit škody nejspíš bude trvat generace, ale od Tebe nebo z dopisů o. Jarosława vysvítá i pozitivnější obraz těchto změn. V čem vidíš hlavní směry těchto změn, ať už v dobrém nebo ve zlém?
Ukrajinci neklesají na duchu. Vědí, že tu válku vyhrají. Ukrajina už nebude taková, jaká byla. Válka má jednu výhodu: vyrovnává všechny nerovnosti. Tzn. že všechno jde k dobrému. Ukrajinci se radují, že se stali kandidáty do EU, protože Ukrajina vždy kulturně i mentalitou byla spíš prozápadní než provýchodní. To je vidět, to cítíš, samozřejmě v dobrém. Například v ikonografii, která je měkčí než ta ruská, která je tvrdá a přísná, nahání hrůzu. Třeba zobrazení Pána Ježíše je v Ukrajinské ikonografii lidštější než v té ruské. Umění nelže, mluví o nasměrování země. Ukrajinci se těší na světlou budoucnost, i navzdory tomu, že velmi trpí.
Díky za rozhovor!
Rozhovor vedl, redakčně upravil a poznámkami opatřil fr. Václav Veselský OP.
Poznámky:
- Takové „vyhánění ďábla“ ze států nebo jiných společenských skupin má v katolické církvi více než stoletou tradici. Papež Lev XIII. roku 1884 vyzval k modlitbě za ochranu před ďáblem a jeho vlivem skrze lidi bojujících proti církvi. Tehdy šlo hlavně o svobodné zednáře, ale později byl úmysl aktualizován podle toho, jaká ideologie se zrovna nejvíce stavěla proti katolické církvi a jejímu učení. Ruský režim ženoucí obě země do války vykazuje jisté ďábelské rysy, proto podobná modlitba za jeho nahrazení lidštější vládou dává smysl. Jedná se o známou modlitbu ke sv. archanděli Michaelovi, a také o její delší verzi vyhrazenou pro kněze, kterou se ustanovení exorcisté mohou kromě těchto „politických“ úmyslů modlit i za osoby posedlé nebo sužované zlými duchy.
- Ryszard Kukliński byl styčným důstojníkem mezi vrchními veleními polské armády a Varšavské smlouvy. Po invazi Varšavské smlouvy do Československa začal spolupracovat se CIA až do začátku listopadu 1981, kdy byl evakuován do Západního Berlína. Patřil k nejvýše postaveným informátorům NATO na východní straně železné opony. Na které z jeho vyjádření přesně o. Svorad naráží se mi nepodařilo zjistit.