Denisa Červenková CSTF
Encyklika Fratelli tutti se odkazuje na Boha Stvořitele všech a odtud odvozuje povolání k bratrskému společenství mezi lidmi. Společný základ lidství vymezený stvořeností všech lidí se tu konfrontuje s existující pluralitou podob náboženství a kultur (srov. FT 1) a jako klíč k nalezení vskutku křesťanského postoje k náboženské a kulturní odlišnosti nabízí výklad kategorie bratrství v christologické a trojiční perspektivě.
Hned v úvodu nového textu se papež František obrací na své „bratry a sestry“ a vyzývá k bratrství, které má být otevřené všem lidem, „blízkým i vzdáleným“ (srov. FT 1). Encyklika se nezabývá tolik jako jiné papežovy texty pluralismem, a když chce popsat národní, rasové či náboženské rozdíly, preferuje výraz „vzdálenost“.
Bratrství je v encyklice hned od počátku ztotožněno s „bratrskou láskou“: znamená více než bezprostřední blízkost, je spojeno se schopností překročit veškeré bariéry a vzdálenosti, což je možné právě díky lásce. Otevření se světu druhého člověka ve spojení s láskou „dovoluje uznávat, vážit si a milovat každého člověka, aniž je fyzicky blízko, bez ohledu na to, kde se narodil nebo kde žije“ (FT 1).
Domnívám se, že text encykliky se implicitně odkazuje k základnímu misijnímu poslání církve. Spojení kategorie bratrství s láskou je totiž lépe srozumitelné, když se podíváme, jak vymezujeme misijní poslání společenství věřících. Hovoří o něm např. dokument Dialog a misie, když spojuje podstatu misie s janovskou „definicí“ Boha. Podstata misijního poslání společenství věřících vyplývá z identity Boha: Bůh je láska (1 Jan 4, 8.16) a tato láska, spásonosná, zjevená a sdílející se člověku v Ježíši Kristu, je přítomná a působí skrze Ducha. Posláním společenství církve je pak „být živým znamením této lásky, aby se láska stala životním pravidlem všech lidí“. Toto chápání misie se neobejde bez odkazu na základní náboženskou zkušenost křesťanského společenství spojenou s vírou v trojiční missio: na prvním místě je Bůh Otec, který poslal svého Syna a společně s ním Ducha svatého, aby se uskutečnil jeho záměr a aby lidé byli schopni žít v bratrských a sesterských vztazích. Teprve z tohoto teologického základu misijního poslání církve lze hovořit o sociálních a politických následcích bratrství.
Trojiční identita Boha, jak je poznávána v křesťanské tradici, je tedy současně modelem pro utváření lidských vztahů a pro jakýkoli dialog: „Bůh je láska a společenství. Tak nám to říká sv. Jan, Bůh je láska (srov. 1 Jan 4, 16). Tajemství Nejsvětější Trojice nám zjevuje, že Věčný Otec miluje Syna, Syn miluje Otce a tato vzájemná láska Otce a Syna je osobou Ducha svatého. Proto Otec plně sděluje sebe sama Synu, který je Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Duch svatý, který vychází z Otce a Syna, je s Otcem a Synem jediný Bůh, který je v hlubinách svého tajemství společenstvím. Toto trojiční tajemství lásky a společenství je svrchovaným modelem lidských vztahů a základem dialogu.“
Bůh je považován za iniciátora vztahu a zároveň ho s člověkem pojí pouto, vyjádřeno slovy dalšího textu z pokladnic katolického magisteria, „láska, která nejen vytváří dobro, ale přivádí je k dokonalosti účastí na životě samotného Boha, Otce i Syna i Ducha svatého. Kdo totiž miluje, touží sám sebe darovat.“ (Redemptoris missio, 7)
Domnívám se, že bez těchto odkazů na předchozí magisterium snadno zapomeneme, že i když jde o sociální encykliku, jak sám papež říká ve Fratelli tutti v čl. 6, má stejně jako všechny ostatní papežské dokumenty pevný teologický základ. Papežův středověký jmenovec, sv. František z Assisi, je pak příkladem misijního působení, které vychází z teologického základu misie, jež se opírá o zkušenost Božího lidu s Božím zjevením: František byl při své cestě za egyptským sultánem (srov. FT 3) schopen překročit odlišnost danou různým původem, národností, barvou pleti i náboženstvím, vynaložit obrovské úsilí a překonat všechna rizika s postojem, který nepopírá vlastní identitu. Chtěl se podělit o lásku tváří v tvář kulturní i náboženské jinakosti proto, že „pochopil, že Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm (1 Jan 4, 16)“.
Převzato z časopisu Salve 2/2021 – Fratelli tutti