Provinciál české dominikánské provincie fr. Lukáš Fošum OP tráví letošní velikonoční Triduum na Ukrajině. Přinášíme jeho kázání pronesené během obřadů Velkého pátku v kostele při dominikánském klášteře ve Fastivu.
Čeština a ukrajinština jsou podobné jazyky, a mají mnoho společných anebo velmi podobných slov.
V textu Janových pašijí jsem jich našel několik: сад, потік, меч, закон, вина a mnoho dalších.
O těchto Velikonocích, kdy mnoho křesťanů na východě i západě slaví zároveň, na nás působí o to silněji, že Kristus mluví jedním jazykem, kterému mohou rozumět všichni lidé. Jazykem lásky, která se nezastaví před utrpením, jazykem naděje na vzkříšení, kterou žádní nepřátelé, žádní vrazi, nemohou zlomit. Jazykem rodinných pout, která nás spojují a otevírají naše srdce. K vyjádření společného jazyka, kterým k nám mluví Kristus, použiji tři slova: naděje, člověk a matka.
Naděje
V Česku se říká takové přísloví: „Naděje umírá poslední“. Nevím, jestli máte na Ukrajině podobné přísloví. Já bych řekl, že na Ukrajině naděje neumírá nikdy. Křesťanská naděje není pouze nezlomné přesvědčení, že to jednou na věčnosti dobře dopadne. Křesťanská naděje doufá, že Bůh nám už nyní milosrdně pomáhá v našem boji, v našich těžkostech. Kristus na kříži není naše poslední naděje, on je naše první naděje. Ave crux, spes unica. Kříž, je naše jediná naděje. On je zdroj naší naděje. On je naše cesta k vítězství nad veškerým zlem, nad každou nespravedlností. Kristus nejlépe reprezentuje každého člověka, který je vystavený nespravedlnosti a utrpení. Kristus je naše první naděje, protože hlavním zdrojem křesťanské naděje, je vzkříšení a cesta k němu. Kristus, nový Adam, nový člověk.
Člověk
Člověk. Ecce homo. Pilát hledí na Ježíše, kterého bijí vojáci, dávají mu trnovou korunu, a říká „hle člověk“. Hle člověk, na kterém není žádná vina, který je přesto bit, a nespravedlivě veden na smrt. Hle člověk, který se zjevně před ničím nezastaví, a který se nebojí žádného lidského soudce: „neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby Ti nebyla dána shůry“, říká Ježíš Pilátovi. Hle člověk, který bude strašně potupen, krutě ponížen, ukřižován, zabit. Hle člověk, který však vyhraje tu největší bitvu lidstva: nad hříchem, nad zdrojem zla, nad peklem, nad smrtí. Blahoslavení, kdo trpí podobně jako on, kdo trpí spolu s ním, neboť takovým už nyní patří jeho království, a určitě také kráčejí nejjistější cestou ke konečnému vítězství.
Matka
Když Ježíš umírá na kříži, říká věrnému učedníkovi Janovi: Hle, Tvá matka. Ti, kdo nespravedlivě trpí, ti, kdo kráčejí spolu s Kristem, nezůstávají sami. Dostávají od Ježíše jako dar jeho matku. Budou spolu s ním v matčině náručí. Jejich osud není lhostejný tomu nejčistšímu lidskému srdci, Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Panna Maria je matkou všech, kdo se k ní utíkají, a nikdo je nemůže vyrvat z její náruče.
S touto vírou a s touto nadějí, slavme, milí bratři a sestry, tyto Velikonoce. Máme naději, kterou nic neporazí. Díky Kristu máme jako lidé nové perspektivy a zdroj síly pro naše boje. Máme matku, která nás nikdy neopustí a jejíž srdce je plné soucitu ke všem bolestem a těžkostem, se kterými si nevíme rady.
Kříž jejího Syna, propojuje nebe se zemí: se zemí, která je plná prolité krve; se zemí, ze které vyrůstá směrem k nebi a stále nese nové plody, strom života.