Silvestr Braito
Život
Narodil se 14. června 1898 v Ruse v Bulharsku. Dětství prožil v sirotčinci sester dominikánek v Praze, vystudoval gymnázium a vstoupil do řádu. 31. prosince 1916 složil v Olomouci řeholní sliby.
Studoval v Olomouci, pokračoval v Římě, ale pro zdravotní potíže odešel z Říma do Le Saulchoir v Belgii. Zde přijal 17. září 1922 kněžské svěcení. Po návratu do provincie vyučoval na provinčním studiu v Olomouci apologetiku, dogmatiku a mystickou teologii. V roce 1930 byl zvolen převorem v Olomouci.
Projevoval se jako hluboký znalec otázek duchovního života, obeznámený mimo jiné se středověkou mystikou i současnými autory duchovního života francouzské provenience. O své znalosti se dělil se širokou veřejností ve formě článků, knih a přednášek.
Spolupracoval na překladu Teologické sumy Tomáše Akvinského, překládal spisy Johna Henryho Newmana i středověkou mystickou literaturu. Založil a byl redaktorem revue Na hlubinu, kolem které se vytvořilo duchovní hnutí katolických laiků.
V době okupace byl profesorem a ředitelem olomouckého kněžského semináře. V roce 1950 ve známém procesu s tzv. velezrádci a vyzvědači byl odsouzen k 15 letům vězení. Z vězení byl propuštěn v květnu 1960 s podlomeným zdravím. Dožil u svých přátel v Praze-Břevnově. Zemřel v Praze 25. září 1962.
Citát
Přátelství stravuje duši v její lásce. Hoří pro Hospodina, Pána zástupů, a nedovede snést, že není ode všech milován tak, jak by zasluhoval. Proto jde a spaluje vše svou láskou, strhuje, co jen strhnout může, neboť ví, že taková je vůle Páně. Nezná únavu, dovede se zničit jako smírná oběť, stává se apoštolem Boží lásky, řítí se s planoucí pochodní světem a zapaluje vše, co se k ní přiblíží. To jsou svatí „šílenci“, žháři, kteří vzali z posvátného oltáře oheň Boží vůle a nesli jej světem. Svět je nechápe, směje se jim, smějí se jim i ti, kteří se rádi nazývají zbožnými, ale jaká je to krása: hořet Hospodinovým ohněm.
(Silvestr Braito OP)
