David Vopřada
Kristovu příchodu předcházely rozličné předpovědi, předobrazy, proroctví, podobenství, alegorie, obrazy a hádanky. Tyto starozákonní skutečnosti se obracejí do budoucnosti, ke skutečnostem novozákonním, přičemž jejich vztah je definován jako zaslíbení – uskutečnění. Starý i Nový zákon přitom tvoří součást jediných dějin spásy, jejichž hybatelem je jediný Bůh zjevující se jako Stvořitel a Vykupitel. Jednotlivé prvky těchto dějin, včetně starozákonních, jsou pak (na rozdíl od dualistických systémů gnostických škol) rozpoznávány jako postupné rozvíjení Zjevení a návazné poznávání jednotlivých prvků náležejících ke smlouvě, kterou Bůh s člověkem uzavírá v Kristu Ježíši. Jednotlivé okamžiky, události, postavy a symboly, minulost, přítomnost i eschatologickou budoucnost spojuje s christologickým středem již od Tertuliána pojem sacramentum. Vynořuje se jako jakási značka či ukazatel upozorňující člověka na uskutečnění toho, co značí.
Proto Tertulián užívá tohoto pojmu ve smyslu „proroctví“ vyjevujícího skrytou Boží moudrost. Takto pak může sacramentum označovat starozákonní instituce předobrazující novozákonní svátosti. S tímto pojetím pojmu sacramentum se čtenář setká i ve spisu O křtu, v jehož osmé kapitole takto Tertulián označuje Jákobovo požehnání synům Josefovým Efraimovi a Manassemu překříženýma rukama tak, že „vytvořily podobu Krista a tak již tehdy zvěstovaly požehnání, které se v Kristu uskuteční“. Podobně v jiných Tertuliánových spisech může sacramentum označovat například předobrazy eucharistie.
V některých případech je však u Tertuliána pojem sacramentum spojen také s Ježíšovým jménem, a to tehdy, kdy starozákonní proroctví poukazují na jméno prorokovaného Mesiáše. Podobným způsobem je „svátostí“ (sacramentum) i Kristovo utrpení, ale opět s ohledem na starozákonní proroctví, v nichž lze předpověď utrpení Mesiáše nalézt, například v případě Paschy chápané jako proroctví o Kristově utrpení. Stejně tak může sacramentum představovat jeho kříž předobrazený např. v hadu na poušti, v Ezechielově písmeni tau či dalších starozákonních událostech, v nichž figuruje dřevo, chápané opět jako předobraz Kristova kříže.
Ve všech uvedených případech sacramentum označuje znamení poukazující na Krista, jeho utrpení a dílo spásy. Tato znamení je třeba interpretovat či rozluštit, aby byl posluchač a čtenář schopen poznat Boží moudrost v nich skrytou. Zároveň se však ona moudrost zjevuje právě prostřednictvím těchto znamení: je to vskutku revelatio, tedy současně „zahalení“ i „odhalení“. Tato znamení totiž pocházejí od Boha, náležejí mu a jsou výrazem jeho zaslíbení.
Původ tohoto významu zavedeného Tertuliánem do křesťanského slovníku opět vychází z obecně kulturního užití tohoto pojmu. Stvořitel je poznáván ve světle těchto „svátostí“, které se stávají symbolem či znamením samotného Stvořitele. Místem, kde se tyto symboly božstva ukládají, je přitom chrám (templum). Prorocká sacramenta, která jsou uložena v Písmu označovaném Tertuliánem za „chrám Písem“ (templum litterarum), lze chápat právě takto. Sacramenta jsou tedy to, co se nachází v chrámu (sacrum, sacrarium).
Současně má ale sacramentum jako (prorocké) znamení vztah i ke křestnímu slibu. Již zaznělo, že křest je připodobněn vykoupení otroka, aby mohl být zasvěcen Bohu a sloužit mu v chrámě, kde se nacházejí sacramenta; tímto chrámem není pouze Písmo, ale také církev. Křesťanův závazek pomocí sacramentum znamená, že je volán uchovat „víru“ (fides) přechovávanou v chrámu – v církvi či v Písmu – neporušenou. Musí také bdít nad prorockými „svátostmi“ nacházejícími se v Písmu – patří to k přísaze (sacramentum), jíž se zavázal.
Víra je přitom se sacramentum ve smyslu prorockého znamení úzce provázána. Z proroctví se víra dozvídá, čemu má věřit, následně uznává, že to, co zjistila, se naplnilo, a tedy věří. Zároveň ale víra poznává v tom, k čemu přilnula, prorocké předobrazy jako „znamení“ umožňující poznat nauku hodnou víry. Tato znamení vztažená ke Kristu, jeho poslání a vykupitelskému dílu přitom daroval sám Bůh, aby člověku umožnil poznat pravého Boha, pravého Krista, pravého Spasitele a pravou víru – a proto tato znamení (sacramentum) tvoří nedílnou součást smlouvy uzavřené mezi Bohem a člověkem při křtu.
Úryvek z knihy Tertulián: O křtu (ed. D. Vopřada – P. Koronthály), která byla vydána v nakladatelství Krystal OP