Nikdy jsem neměl možnost setkat se s otcem Reginaldem Dacíkem osobně. K našemu seznámení došlo až dlouho po jeho smrti, skrze svědectví mého novicmistra. Byla to především jeho kniha Prameny duchovního života, která mě upoutala a uvedla do hlubšího spojení s Kristem. Ještě více mě oslovilo a k poznání osobnosti Reginalda Dacíka zlákalo osobní vyprávění otce novicmistra. Častokrát jsem slýchal o různých událostech z jeho bohatého života především od našich starších otců, kteří vždy o prvorepublikové dominikánské generaci mluvili s respektem a obdivem. Reginald Dacík v této skupině zaujímal přední místo. Myslel jsem si, že doba, ve které žil, měla jiné problémy a byla pro řeholní život snadnější. Avšak když jsem si pročítal jeho Zápisky z noviciátu, byl jsem mile překvapen:
„Opět zpráva Jobova. Dva juvenisté, co mají přijít po prázdninách, nepřijdou. Ó, Bože! Doufáme, v nový rozkvět provincie, v nový život, plný práce a svatosti, život čistě dominikánský. Odkud jej očekávat, ne-li od mladých? A oni nepřicházejí… Vystupují pateři, jsou propouštěni novici, odcházejí juvenisté. Doufat? Jediné slovo P. Silvestra mně dodává vždy nové síly. Musíme být každý za deset dominikánů. Pracovat za deset, a především být svatým za deset! Bůh dá rozkvět naší provincii, budeme-li sami se přičiňovat, nebudeme-li chtít ležet na břiše a mít se dobře, budeme-li svatými. Ó, Bože, dej nám světce, učiň nás svatými! Ave Maria!“ (Archiv české dominikánské provincie, Praha Husova 8, fond Reginald Dacík, kart. č. 29, složka C 56 a 58, Zápisky z noviciátu 1925 – 1926 (strojopis))
(…)
Příliv studentů se rok od roku zvyšoval. Ve školním roce 1926-1927 byl počet pouhých 6 studentů, ale postupem času číslo narůstalo. V roce 1931-1932 bylo již 13 studentů a v roce 1933-1934 stoupl počet na 19. Ze zápisu v knize studií z 9. října 1933 se dovídáme, že sekretářem studia v olomouckém konventu byl jmenován Reginald Dacík. Toto oficium zastával několik let a měl na starosti praktické otázky chodu tohoto studia. V této knize se můžeme dočíst, jak samotné studium probíhalo, o členění obsahu přednášek, jména přednášejících a studentů. Pravidelně se konala vizitace provinciála, který dohlížel na úroveň učiliště. Každý akademický rok začínal votivní mší svatou k Duchu Svatému, při ní se vyprošovaly dary Ducha Svatého, jak pro studenty, tak pro vyučující.1 Studium probíhalo v domácím prostředí kláštera, což navozovalo pokojnou, rodinnou atmosféru, ale zároveň nic neubíralo na kvalitě a přísnosti lektorů. Reginald Dacík přednášel dogmatickou teologii, která byla jeho hlavním oborem. Jako přednášející působil spíše klidným dojmem, s důrazem, který kladl na přesnost a jasnost nauky:
„Do denního styku s P. Reginaldem jsem se dostával v „teologii“ hned po noviciátě. Uznali mi zkoušky ze 4 semestrů absolvovaných v kněžském v semináři v Hradci Královém, které jsem měl potvrzeny v indexu. Přednášky v dominikánském řádovém studiu byly povinné. Pilně jsme je se zájmem poslouchali. Teologie, dogmatika i morálka byly rozděleny na 4 roky. Já měl to štěstí, že jsem přišel do prvního ročníku. Základní učebnicí byla Teologická suma sv. Tomáše Akvinského. P. Reginald přednášel většinou latinsky, článek za článkem s rozborem, vysvětlením v češtině. Seděl pohodlně za katedrou, klidným hlubokým hlasem mluvil, díval se po nás mírným pohledem. Měl holou lebku, když na ni svítilo sluníčko od 11 hodin dopoledne a mluvil hluboký nevzrušeným hlasem, chtělo se mi spát. On se na mě mírně podíval, ale ani se nevyrušil. Dělal jsem si poznámky, abych nespal, ale hlava mi klesala a ruka: škrt! Když jsme brali „De Deo uno“, a probírali „cesty“ sv. Tomáše, uvedl jako příklad: „Námořník drží kotvu, loď drží námořníka, moře drží loď, zeměkoule drží moře, zeměkouli drží slunce. A tak dále. Nekonečno nelze přejít, a tak musí být první činitel“. Že nekonečno nelze přejít, to jsem chápal, ale nechápal jsem, proč ten námořník drží tu kotvu. Tři dny mě to trápilo, že jsem tak hloupý, že nechápu, proč ten námořník drží tu kotvu. Jak je ta námořní kotva veliká, jak veliká byla asi ta loď, že ten námořník tu kotvu unese. Měl jsem depresi, že se na takové studium nehodím, když nechápu, proč ten námořník drží kotvu… Jednou při svačině, když jsem pil mléko, řekl mi P. Reginald, jen tak mimochodem: „Mléko je pro kojence a pro telata“. Také jsem to nepochopil, co tím myslel. Jednou na Svatém Kopečku jsme s místními kluky hráli fotbal. P. Reginald musel do počtu s námi. Věděl, že je to kopaná, takže, když k němu náhodou přilétl balon, tak do něj kopl a byl rád, že mu to šlo a že protivníka nekopl do nohy.“ (Svědectví P. Bartoloměje Josefa Kulhavého OP z 14. 4. 2010, Uherský Brod)
(…)
„Otec Reginald Dacík, kde nebyl přímo vedoucím, byl alespoň v pozadí. Pracoval vědecky ve všech směrech, ale mimořádné zásluhy měl především o finanční soběstačnost veškeré vydavatelské činnosti. Dominikánský klášter v Olomouci žil ve velké chudobě, avšak tam, kde se mohlo uživit poctivou prací, Otec Reginald odmítal prosit a tím spíše i žebrat. Nesmlouvavou hospodárnost uplatňoval především vůči sobě: měl ocelový denní pořádek pro řeholní kázeň, duchovní život i pro vědeckou práci. Všechno si psal a tak každá jeho vědecká činnost se uplatňovala aspoň třikrát: jako výuka ve škole, jako přednáška venku, a nakonec jako kniha, a ta byla většinou souborem článků uveřejněných v časopisu „Na hlubinu“, Nepsal, samozřejmě, jen věci objevné a naprosto nové, ale co napsal, to zůstává stále užitečné.“
(Archiv české dominikánské provincie, Praha Husova 8, fond Reginald Dacík, kart. č. 29, složka C 56 a 58, svědectví P. Jiřího Maria Veselého OP z 29. 4. 1988)
Z tohoto svědectví můžeme vyčíst, že Reginald Dacík vedle náročné a vyčerpávající práce nezanedbával svůj duchovní život, řeholní povinnosti ani bratrské společenství: „S P. Reginaldem jsme se denně setkávali při liturgii v chóru, na chodbách, na zahradě, v edici Krystal, kde jsme někdy pomáhali. Také při praní prádla, které jsme si sami prali, jsem ho jednou zahlédl. Jednou za měsíc byla „velká rekreace“, na Svatém Kopečku. I novicové, klerici, mladí páteři. Hrál se volejbal. Šlo se tam pěšky, volně. Někdy i P. Reginald, ačkoli byl dost zaměstnán svými povinnostmi. Bylo to pěkné.“ (Svědectví P. Bartoloměje Josefa Kulhavého OP z 14. 4. 2010, Uherský Brod)
Ukázky z diplomové práce fr. Jindřicha Poláčka OP „Reginald Dacík – teolog a duchovní učitel“.