Promluva na Zjevení Páně

Svatý Augustin

Zatímco nebesa vyprávěla o Boží slávě, hvězda dovedla mudrce ke Kristu, aby se mu poklonili. Tito mudrci byli prvotinami pohanů. Povzbuzují vás, abyste konali to, co učinili oni. Kristus dnes přijal dary: sáhněte rukou do svých uzlíčků a vytáhněte odtamtud, co je Kristu milé! On chtěl totiž mít ve svých chudých nedostatek a v zájezdním útulku nebylo místo pro toho, jemuž nestačí celý svět, a byl, jak víte, uložen do jeslí.

Hledali jej, aby se mu poklonili, a když na něj ukázali, zůstával ve skrytosti. Ptali se židů, kde se má Kristus narodit, a oni odpověděli: „V Betlémě.“ Ukážou, kudy mají jít, a sami nejdou. Milníky ukazují cestu, nehnou se však z místa.

Ukázala se hvězda jako nebeská řeč, vede mudrce a ukazuje místo.

Nepodceňují dětství: i malému se klanějí, neboť chápou, že je veliký.

Slovo Boží přijalo dary, nemluvně dosud mlčelo, a přesto bylo přítomno v učení andělů. Dosud mlčel ten, na němž se mělo naplnit evangelium. Nebesa měla totiž i později vyprávět o jeho slávě. Nebesa jsou apoštolové blýskající zázraky a hřmící předpisy. O nich je totiž řečeno: „Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec světa jejich slova.“ (Žl 18, 5) Slova, která jsme dosud neznali a která došla až na konec světa, přišla k nám, nalezla nás a změnila nás.

Kristova slabost je naší silou, mlčení Krista nemluvněte je naší výmluvností, Kristova nouze je naší hojností, neboť i později se Kristova smrt stala naším životem.

Chléb z nebe ležel v jeslích. Pánovi soumaři, žízníte-li, přistupte a noste jej ve svých srdcích a buďte jeho soumary. On je váš jezdec, on je i vaše píce. Víte, že seděl na oslu a toho osla dovedl do Jeruzaléma. Neste jej, on ví, kam vás vede. Jděte s jistotou, s tak výborným jezdcem nemůžete zbloudit. On je cesta, která vede do nebeského Jeruzaléma. To je víra, v ní kráčejte, abyste nesli Krista a mohli jste dojít do věčné blaženosti.

výňatek z knihy Svatý Augustin. Vánoční promluvy,
kterou vydalo nakladatelství Krystal OP