Marie J. Pitterová OP
Boží hněv, jak je popsán ve starozákonních spisech, má vždy vnější příčinu. Je třeba si ujasnit, proč se Hospodin hněvá a na koho jeho hněv dopadá. Přestože se v některých případech může důvod hněvu jevit jako nevysvětlitelný, v drtivé většině případů je příčina zjevná. Zpravidla jí bývá jednání člověka, které by se dalo shrnout do pojmu hřích, ale narážíme zde opět na komplikaci: hebrejština pro hřích, podobně jako pro hněv, nemá souhrnný pojem. Proto je i otázku hříchu, který vyvolává Boží hněv, třeba upřesnit.
Boží hněv vůči Izraeli musí být chápán v souvislosti se smlouvou a vztahem. Bůh zjevil své přání spasit svůj lid zaslíbeními a vedením, a proto od něj požaduje poslušnost a důvěru. Boží reakce se pak projevuje dvojím způsobem, a to podle toho, zda lid smlouvu zachovává, nebo ne. Pokud se na Izrael – jak na jednotlivce, tak na společenství – snese Boží hněv, znamená to, že lid nedostál svým povinnostem a odpovědnosti vyplývajícím ze smlouvy. Proto bývá důvodem Božího hněvu porušení smlouvy, zejména odvrácení k modlám, neposlušnost a nedostatek víry. Hněv však může vyvolat i sociální útlak, který je rovněž přestoupením smlouvy.
U předexilních proroků, zvláště u Jeremiáše a Ezechiela, se o Božím hněvu mluví často a zdůrazňuje se všechno, co Hospodin Izraeli poskytl. Lid se však považuje za vyvolený a žije v iluzi falešného bezpečí. Boží hněv působí opuštění smlouvy, které se projevuje v sociální nespravedlnosti, synkretismu nebo zahraniční politice: to vše jsou znaky, že lid opustil Boha. Proto je i zde příčinou hněvu porušení smlouvy.
Hospodinův hněv se ale netýká výlučně Izraele, leckdy je namířen i proti ostatním národům. V poexilní době je spojen s tím, jak zasahují do osudu Izraele. Tak se Hospodin hněvá na Edom, protože Izraele napadl; respekt vůči vyvolenému lidu je respektem vůči Bohu.
Má-li Boží hněv svou příčinu, zcela logicky musí mít také důsledky. Boží hněv ve starozákonních textech je následován trestem, který je často destruktivní (např. Iz 10,4). Proto „hněvat se“ lze v tomto kontextu vnímat jako synonymum k ničení (Ez 9,14). Je-li Hospodinův hněv zažehnut, znamená to často vyhubení nebo zničení, jak ukazuje výše uvedená citace Ez 21,36, kdy Hospodin vydechne svůj hněv na Izraele. Nezůstává však pouze u tohoto obrazu, ale pokračuje: „vydám tě do rukou krutých mužů, zdatných v ničení.“ Žalm 21,10 předkládá obraz rozpálené pece, který je spojen se slovy jako „pozřít“ nebo „pohltit“. Iz 42,25 ukazuje, že po vylití hněvu následuje vydání do válečné vřavy a spálení. Trestem, který doprovází Boží hněv, může dále být napadení nepřátelskými národy, přírodní katastrofy, neúroda nebo i ponechání některých nepřátelských národů v zemi.
Je evidentní, že zkoumání Božího hněvu ve starozákonním kontextu uvádí čtenáře do vztahové roviny. Hospodin se sice hněvá častěji než člověk a neváhá i ničit, koná tak ale pouze kvůli hříchu, protože sám o sobě nemá potřebu se hněvat. Boží hněv není v žádném případě nekontrolovanou emocí, a kromě destruktivních důsledků si lze povšimnout i návazných projevů milosrdenství, jak je popsáno ve 3. kapitole Geneze, kdy Hospodin po uložení trestu poskytne lidem oděv.
Boží hněv ve Starém zákoně tedy není nutně negativní skutečností. Hospodin se hněvá, protože mu na jeho lidu záleží, a kromě trestu bývá důsledkem i soucit a odpuštění, kterému však musí předcházet obrácení. Hněv může být také projevem velikosti a suverenity Boha. Obraz Božího hněvu jako atmosférických jevů bývá často přítomen v teofaniích a jeho cílem bývá potření nepřítele. Hospodin je Bůh, který sice trestá nepřátele, ale zároveň pomáhá spravedlivému zachovat právo (Žl 7). Žalm 78 pak ukazuje Boha, který vylévá hněv na nepřátele, ale odvrací ho od svého lidu, je soucitný a odpouští nepravost. Hospodinův hněv vůči lidu je tedy spojen s jasně vyjádřeným prvkem soucitu: on je soucitným a milosrdným Bohem. S biblickým autorem totiž můžeme pregnantně říci: je nekonečně trpělivý a nerozhněvá se snadno (Žl 103,8; Ex 34,6; Mich 2,7), a když už se rozhněvá, nebude se hněvat na věky (Jer 3,5; Mich 7,18).
Ukázka z nového čísla revue Salve 1/2022 – hněv