Předpoklady pro modlitbu

Když zachováváme přikázání, otevíráme tím naší modlitbě cestu do nebes. Především však nesmíme k oltáři Božímu přistoupit dříve, než zanecháme jakýchkoliv rozepří nebo svárů se svými bratry a usmíříme se s nimi. Jak bychom totiž mohli k Božímu pokoji přistoupit bez pokoje? Jak bychom mohli dojít odpuštění hříchů, když sami na hříchy druhých pamatujeme? Jak by mohl potěšit Otce člověk, který se hněvá na bratra, když je nám jakýkoliv hněv od počátku zapovězen? Vždyť i Josef, když propouštěl své bratry, aby přivedli svého otce, řekl: „Neveďte cestou spory!“

Stejně tedy Pán napomíná nás, abychom na cestě stanovené modlitby – naše učení se totiž jinak nazývá „cesta“ – nepřistupovali k Otci s hněvem. Pán dále zcela jasně rozšiřuje nařízení zákona, staví hněv naroveň bratrovraždě a nedovoluje utrousit před bratrem ani zlé slovo. A když už je nutné se hněvat, pak pouze do západu slunce, jak připomíná apoštol Pavel. Bylo by stejně opovážlivé strávit den bez modlitby, zatímco se zdráháš poskytnout bratrovi zadostiučinění, jako přivést svou modlitbu nazmar tím, že se nepřestáváš hněvat!

Chceme-li se však modlit, nemáme se vyvarovat pouze hněvu, ale i veškerého rozrušení ducha. Modlitbu má vysílat duch, jenž je ve shodě s oním Duchem, k němuž se modlitba obrací. Ducha nepravosti nemůže rozpoznat Duch svatý, ducha smutného nepozná Duch radostný, ani ducha spoutaného Duch svobodný. Nikdo nepřijímá svého protivníka, jen toho, kdo je stejný jako on.

výňatek z knihy Tertulián: O modlitbě
více viz krystal.op.cz