Benedikt Mohelník OP
Tomáš se zabývá předobrazy křtu ve Starém zákoně. Nepostupuje náhodně, ale drží se biblické nauky. Všímá si těch starozákonních událostí a ustanovení, které jako křestní předobrazy interpretuje Nový zákon. První takové místo Tomáš nachází v Prvním listě Korinťanům, kde sv. Pavel říká, že „všichni byli pokřtěni v oblaku a moři“. Přechod Rudým mořem je obrazem toho, že se lidé ve křtu rodí k novému životu, a oblakový sloup, který na poušti Izraelity doprovázel, podle Tomáše naznačuje Ducha svatého. S těmito událostmi však nebyl spojen žádný konkrétní úkon, kterým by se vyznávala víra. A proto je Tomáš nepovažuje za svátosti Starého zákona. Jsou to pouze obrazy, i když co do vnějšího výrazu vykazují se křtem Nového zákona velkou podobnost.
Privilegované místo tak zaujímá obřízka, která se sice nepodobá křtu co do vnější stránky úkonu, ale pokud jde o vnitřní stránku, podobá se svátosti křtu více než jiné starozákonní obřady. Obřízka je vnějším rituálním úkonem, ale na rovině vnitřního úkonu, který je s obřadem spojen, je především vyznáním víry, a proto je podle Tomáše nejen obrazem, ale také svátostí a přípravou na křest. Tomáš se opakovaně vrací k formulaci, že u Abraháma je obřízka vyznáním jeho víry, která dokonce předcházela samotnou obřízku. Bůh tak ustanovil obřízku, aby viditelným znamením potvrdil už existující Abrahámovu víru. Také zde se Tomáš opírá o nauku sv. Pavla v listě Římanům, podle níž je obřízka pečetí spravedlnosti z víry, kterou měl Abrahám už před obřízkou. Obřízka zřetelným způsobem vyjadřovala cíl, k němuž se Abrahámova víra upínala. Z potomstva zaslíbeného Abrahámovi se měl narodit Mesiáš: „Obřízka byla ustanovena jako znamení Abrahámovy víry, který uvěřil, že bude otcem jemu slíbeného Krista.“ Z toho pro Tomáše vyplývá, proč byla za znamení víry v budoucího Mesiáše zvolena právě obřízka, obřad vykonávaný na mužském přirození. „Obřízka se vhodně prováděla na pohlavním údu. […] proto, že byla znamením víry, kterou Abrahám věřil, že se Kristus narodí z jeho semene.“ Viditelným pojítkem mezi Abrahámem a Ježíšem je obřad obřízky, který chlapec Ježíš podstoupil. Ježíš byl obřezán osmého dne po narození v souladu se zákonnými ustanoveními. Jeden z teologických důvodů, které Tomáš uvádí, opět odkazuje na Abrahámovu víru. Ježíš byl obřezán, „aby dokázal, že je z rodu Abraháma, který přijal ustanovení o obřízce jako znamení víry, kterou v něho měl“.
Sama obřízka neměla bezprostřední duchovní účinky. Vzbuzovala, vyjadřovala a upevňovala víru v budoucího Mesiáše a tato víra působila duchovní účinky. Na christologický význam obřízky poukazuje sv. Pavel. Tomáš cituje jeho výrok z listu Kolosanům jako argument „na druhé straně“ v 70. otázce: „Apoštol v Kol 2, 11–12 říká: ‚V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou, ale obřízkou Ježíše Krista, a s ním pohřbeni ve křtu.‘“ Prvním účinkem víry vyjadřované obřadem obřízky bylo přivtělení ke Kristu, jak jsme viděli výše a „známkou této víry byla obřízka, jak praví apoštol v Řím 4, 11“. Spojení s Kristem jde ruku v ruce s udělením Boží milosti a tím také odpuštěním dědičného hříchu. Vysvobození z hříchu se děje Kristovým utrpením, jehož znamením je také obřízka. „Obřízka udělovala milost z titulu znamení víry v budoucí Kristovo utrpení, totiž tak, že člověk, který přijímal obřízku, vyznával, že tuto víru přijímá… Proto také apoštol v Řím 4, 11 říká, že Abrahám ‚znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry‘. Protože takto tu bylo znamení spravedlnosti, která pochází z víry, a nikoli ze znamení, jímž je obřízka.“
Úryvek z úvodní studie k traktátu O křtu a biřmování v Teologické sumě, který by vydán v nakladatelství Krystal OP