Povolání

„Svedl jsi mne, Pane, a dal jsem se svést.“ (Jeremiáš 20, 7)

Člověk si svoje povolání nevybírá, ale je pro ně Bohem vybrán. Dostává ho darem od Boha jako konkrétní způsob svého křesťanského života. Žít povolání znamená svobodně odpovídat na Boží pozvání, přijímat od Boha dar svého života, sebe sama, takového, jakého mě Bůh chce mít.

Ani dnes Bůh nepřestává volat muže a ženy k následování svatého Dominika, aby všemi možnými způsoby, jako bratři, mnišky, sestry a laici, hlásali světu radostnou Boží zvěst. V široké a pestré rodině svatého Dominika má každý svůj specifický úkol a jemu odpovídající specifický způsob života, ale jedno mají všichni společné: nezapojují se do kazatelské služby podle své vůle, ale podle vůle Toho, který je povolal. Nejsou kazateli „na volné noze“, ale kazateli „ve službě“, z Božího pověření. Proto také o vstupu do řádu nerozhoduje pouze člověk sám, ale dochází k němu na základě společného rozlišování kandidáta a dané komunity pod vedením Ducha svatého.

Kazatel je povolán být stále na cestě. Nejen na cestě k těm, k nimž je Bohem posílán, ale také na cestě ke svému naplnění, ke svatosti. Sám se teprve stává tím, kým má v Božích očích být. Povolání vyžaduje neustálý růst, ustavičnou práci na sobě samém. Tato dynamika se projevuje i ve způsobu, jakým se kandidát začleňuje do dominikánské rodiny: skrze jednotlivé etapy postulátu, noviciátu, časných a celoživotních slibů, během nichž se jeho povolání ověřuje, zpřesňuje a postupně dozrává.

Chci se dozvědět víc

Další informace o povolání k životu bratra dominikána najdete v sekci Bratři / Stát se dominikánem. Více o povolání do ostatních větví řádu se dozvíte na webech jednotlivých větví. Tématu povolání je také věnováno jedno číslo časopisu Amen.