Pierre Claverie
muž dialogu
Pierre Claverie ztělesnil Dominikovu touhu „jít ke Kumánům“.
Svůj život zasvětil hlásání evangelia uprostřed nekřesťanské země. Zároveň vynikajícím způsobem rozvinul Dominikův styl kázání, pro nějž je typický respekt k druhému, naslouchání, spoléhání se nikoli na vlastní sílu či přesvědčivost, ale pouze na sílu pravdy samé.
Claverie nám ukazuje, že křesťanské přikázání lásky k bližnímu se nemůže ubírat širokou a snadnou cestou důvěrně známého. Vyžaduje skutečné setkání s jiným, cizím, neznámým, opravdové poznání druhého, které jde do hloubky a respektuje jeho odlišnost, aniž by zpochybňovalo vlastní víru.
Své křesťanství, zpečetěné krví, formuloval Claverie zcela radikálně právě jako způsob života s jiným, druhým, cizím, který ale bude vždy a za všech okolností bratrem.
Život
Pierre Claverie se narodil 8. května 1938 v Alžíru do rodiny alžírského Francouze. Své mládí později vylíčil jako život v „koloniální bublině“, vyznačující se lhostejností vůči arabskému obyvatelstvu.
Během studií v Grenoblu si uvědomil svoje povolání ke kněžství a řeholnímu životu a v roce 1958 vstoupil do dominikánského noviciátu v Lille. Po složení časných slibů v roce 1959 zahájil studium v Le Saulchoir. V letech 1962–1963 absolvoval vojenskou službu v Alžírsku, při níž odmítal nosit zbraň. V listopadu 1964 složil slavné sliby a v červenci 1965 přijal kněžské svěcení.
V roce 1967 odešel z Le Saulchoir do konventu v Alžíru, kde se věnoval intenzivnímu studiu arabštiny, islámu a poznávání Alžírska. V roce 1972 začal působit v duchovní správě v hlavním městě. Angažoval se v budování nového Alžírska, účastnil se politických debat, organizoval formační setkání a zabýval se teologickou reflexí zaměřující se na křesťanské působení v muslimské zemi. Stal se význačnou osobností alžírské církve.
V roce 1981 byl jmenován biskupem v Oranu a ještě intenzivněji se zaměřil na dialog s islámem. V roce 1987 se stal členem Papežské rady pro mezináboženský dialog. Navzdory vzrůstajícímu nebezpečí spojenému s radikalizací islamistů zůstal v zemi a nadále se snažil prosazovat pokojné soužití. Zahynul 1. srpna 1996 při atentátu spolu se svým spolupracovníkem, mladým Alžířanem Mohamedem Bouchikhim.
8. prosince 2018 byl spolu s 18 druhy, alžírskými mučedníky, blahořečen v bazilice Notre Dame de Santa Cruz v Oranu.
Citát
Kde by byla Kristova církev, samo tělo Kristovo, kdyby nebyla především zde? Věřím, že když není dost blízko kříži svého Pána, umírá. Jakkoli se to může zdát paradoxní – a svatý Pavel to dobře ukazuje –, síla, životaschopnost, křesťanská naděje i plodnost církve pocházejí právě odtud. Odnikud jinud ani jinak.
Církev se mýlí a klame svět, když se chápe jako jedna z mocí mezi ostatními, jako humanitární organizace nebo jako výpravné evangelické hnutí. Snad se může zaskvít, ale nezáří ohněm Boží lásky, „silné jako smrt“, jak o ní mluví Píseň písní. Protože to, oč tu jde, je láska, především láska a nic než ona. Ta, kterou nám dal Ježíš zakusit v pašijích a k níž nám prošlapal cestu. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“
(Pierre Claverie)