Panna Maria Koronovaná

fr. Kliment Mikulka OP

Na obzoru se rýsují naše první Vánoce ve společnosti neodbytné nemoci, která střídavě vzplane a pohasíná a už rok zásadně ovlivňuje chod věcí, který jsme kdysi považovali za běžný. Někteří z nás už nosí na těle šrámy této nemoci, někteří jí bohužel podlehli a tato slova už ani nečtou, jiní zatím úspěšně unikají jejím chapadlům, jak je známe z četných vyobrazení. Lidová tvořivost nelenila a v jedné cukrárně na Celetné ulici v Praze se nabízí korona zákusek. Křesťané se k libosti či nelibosti přesunuli do kyberprostoru a snaží se tam modlit, sloužit mše, kázat a oslovit lidi dnešní doby.

V létě se naše zem stala svědkem znovuvztyčení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Vyvolává debatu, mnozí mu fandí, jiní jsou opatrní, třetí ho nenávidí. Je však nesporné, že nezůstal bez povšimnutí. Odposlechnutí několika hovorů na ulici mě poučilo o tom, že i lidem nepolíbeným náboženstvím se líbí a do celkového rámce staré Prahy dobře zapadá. Když se někdy večer anonymně v civilu a s malým růženečkem v ruce ke sloupu přiblížím, cítím na sobě bedlivé oči nějaké babičky či horlivého sloupovníka, které zkoumavě hledí, co mám za lubem. Sloup má svoji hlídku složenou z dobrovolníků, hoří u něho svíčky, zdobí jej čerstvé květiny a obrázky, lidé si rádi jen tak, když je teplo, sednou k jeho patě a spočinou. Není obehnán neproniknutelným řetězem jako sousední socha Jan Husa, není osázen záhonem posmutnělých macešek, aby se k němu nikdo nedostal. Není u něj pánev plánovaná pro stálý plamen horlivé víry, který nehoří.

Matka Boží je na sloupu v rozevlátém gestu obklopená anděly s očima upřenýma k nebi. Je to Immaculata, tedy Neposkvrněná vzatá do nebe, na niž kdekdo přispěl tu ze svého přebytku, tu ze svého nedostatku. Pod nohama drtí hlavu zlověstného hada, který kdysi vychrlil svůj jed na pramáti Evu. Kopie je velmi věrná, umělecky chválená, vyjadřuje víru církve a je útočištěm venkovních mší v dobách, kdy se kostely musely z hygienických důvodů vyprázdnit. Očividně si sloup znovu získává svoje místo na duchovní mapě Prahy a naší země, prostě se s ním nějak počítá. Ale stačí to? Nedalo by se čekat něco víc, něco jiného? Nepřáli bychom si, aby se sloup stal také místem mnohých obrácení ke Kristu? A už se stává, vždyť o jednom případu vím, zmíněný pán vstupuje v těchto dnech do katechumenátu. Ale možná bychom se my, katolíci, mohli trochu uvolnit, nemuseli bychom se tolik bát veřejného mínění a složitě promýšlet pletivo možných společenských důsledků. Prostě jednoduše: co tak vložit hadovi do úst místo kanonického rajského jablka model ostnaté korony?! Symbol bude jasný pro všechny naše současníky! Vždyť ostny korony nás teď všechny ohrožují a přejeme si, aby ji Panna Maria svou ladnou nohou rozšlápla, abychom byli osvobozeni od strachu a nemoci. Chtěli bychom se znovu zhluboka nadechnout a také si oddechnout. Proč bychom nemohli v této pandemii začít uctívat Pannu Marii Koronovanou? Kéž nám porodí Krista, pravého lékaře duše i těla, na kterého čekáme!