Martin de Porres
zastánce chudých
Po vzoru otce Dominika se svatý Martin, žijící v klášteře jako bratr spolupracovník, ve dne věnoval službě potřebným a v noci modlitbě. Svým životem dokonale naplnil Dominikův odkaz: „Mějte lásku, uchovejte si pokoru, dobrovolně žijte v chudobě.“
Neúnavně a obětavě pomáhal všem potřebným a tak chtěl všechny přiblížit pravdě: pravdě o milosrdném a láskyplném Bohu a o hodnotě každé lidské bytosti. Nebyl sice učenec, přesto měl dar pravého poznání a správného rozlišování. Podobně jako svatý Dominik vynikal laskavostí a touhou obětovat se za druhé, dát svůj život pro spásu světa.
Připomíná nám, že náš závazek sloužit všude ve světě dobru, naše kázání i naše názory budou mít tím větší ohlas a budou tím věrohodnější, čím častěji je bude provázet pokorné vědomí naší nedostatečnosti.
Život
Svatý Martin de Porres se narodil roku 1579 v Limě jako nemanželské dítě španělského rytíře Jana a Anny Velasquezové, propuštěné otrokyně černé pleti. Otec si nepřál být jmenován, protože matkou dítěte byla černoška. Jako španělský šlechtic se s ní nemohl oženit, ale jejich vztah pokračoval, protože se jim po dvou letech narodila dcera Juana. Matka děti zpočátku vychovávala sama a naučila je tomu nejzákladnějšímu – životu z víry. Žili v chudobě, ale byli vzornými křesťany. Po čase otec obě děti svěřil do výchovy svému strýci Diegovi z Mirandy. Zde se naučily číst a psát.
Ve dvanácti letech byl Martin dán do učení k ranhojiči. Cítil povolání k řeholnímu životu a požádal o přijetí do řádu v klášteře Královny posvátného růžence. Po dlouhých rokováních však byl přijat pouze jako donát – jakýsi pomocník, který žil a pracoval v klášteře a řídil se pravidly třetího řádu sv. Dominika. Teprve po devíti letech života v klášteře mu bratři dovolili složit řeholní sliby bratra spolupracovníka.
Martin se zcela oddal službě druhým, pečoval o chudé a ošetřoval nemocné. V klášterním společenství vystupoval vždy jako pracovitý, pokorný a přátelský spolubratr. K jeho dobrovolně přijatým formám kříže postupně přibývaly i různé nemoci a utrpení. On však všechno přijímal s pokornou odevzdaností do Boží vůle. Zemřel po krátké nemoci 3. listopadu 1639.
Kanonizoval jej 6. května 1962 Jan XXIII.
Citát
Svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval své bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on. K bližním se choval s laskavostí, která přísluší pravým hrdinům víry. Omlouval chyby druhých a odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.
(Z homilie bl. Jana XXIII. při kanonizaci svatého Martina de Porres)