Česká dominikánská provincie zve na konferenci při příležitosti oslav 750. výročí od smrti Tomáše Akvinského.
Termín konání: 24. ‒ 26. 10. 2024
Místo: barokní refektář a velká hovorna Kláštera dominikánů Praha
Registrace: přihlašovací formulář
Termín přihlašování: do 18. 10. 2024.
Poplatek: 400 Kč – prosíme uhradit na č. ú. České dominikánské provincie: 6375022/2700, VS 1274
Přednášek je možné se zúčastnit i bez předchozí registrace, přičemž registrovaní účastníci budou mít v sálu rezervované místo.
PROGRAM:
Základní informace:
čtvrtek–pátek
Dopoledne (9:00-12:30 h.) – jeden blok třech 60 min. přednášek, včetně času na otázky
Přestávka na oběd (12:30-14:00 h.) – účastníci si zařizují samostatně
Odpoledne (14:00-16:15) – dva paralelní bloky třech 30 min. přednášek, včetně času na otázky
sobota
Hlavní přednáška – Serge-Thomas Bonino OP
Simultánní překlad je zajištěn u všech přednášek ve francouzštině
Podrobný rozpis přednášek:
čtvrtek – 24. 10. 2024
9:00-10:00 h.
Tomáš Machula (TF JČU, ČR): Pokora a pravdivost
V souvislosti s rostoucím zájmem o etiku ctností se na pokoru často upozorňuje jako na ctnost, kterou tematizovalo až křesťanství. Pokora je dnes obvykle definována jako pravdivý pohled na sebe sama. To před nás klade otázku o vztahu pokory a pravdivosti. Tomáš Akvinský chápe pokoru jako ctnost spojenou s uměřeností. Pravdivost pak rozlišuje na vztah k sobě samému (což se týká všech ctností) a vztah ke druhým (což patří ke spravedlnosti). Přednáška se bude zabývat analýzou Tomášova pojetí těchto ctností s důrazem na jejich využitelnost v současných diskusích o pokoře. V neposlední řadě je tato otázka stále inspirativní pro dominikánskou spiritualitu, která klade důraz na poznání a hlásání pravdy.
10:15-11:15 h.
Petr Dvořák (CMTF UPOL, ČR): Tomáš Akvinský a současná analytická diskuse o svobodě vůle
Příspěvek představí Tomášovo učení o vůli, její determinaci a svobodě, a to v rámci dnešní diskuse mezi kompatibilisty a inkompatibilisty. Specificky půjde o stanovení toho, nakolik a v jakém smyslu Tomáš uznává existenci alternativních možností a jakou roli hraje tato existence z hlediska svobodného charakteru volního aktu. Druhou, logicky provázanou otázkou pak je, jaký typ determinace volního aktu je podle Tomáše slučitelný se svobodou a jaký již nikoliv. Přidružená otázka se týká Tomášova názoru na platnost teologického a přírodního determinismu. Zodpovězení těchto otázek nám umožní určit, zda byl Tomáš libertarián nebo kompatibilista (v chápání dnešních analytických filozofů) a jaké má jeho pozice důsledky pro mravní odpovědnost za jednání.
11:30-12:30 h.
Jaroslav Vokoun (TF JČU, ČR): Současná evangelická teologie v rozhovoru s Tomášem Akvinským
Obnovené katolické bádání o Tomášovi přineslo nový pohled na jeho dílo – to umožnilo také nový pohled evangelických teologů na Tomáše. Referát představí některé publikace z evangelického resp. evangelikálního prostředí, které se výslovně hlásí k inspiraci Tomášem a tomismem, od klasického Geislerova spisu z počátku devadesátých let až po publikaci z letošního roku.
12:30-14:00 h. Přestávka na oběd
14:00-14:45 h.
A
Samuel Lovas OP (SR): Sloboda človeka a formovanie návykov: Materialistický pesimizmus a tomistický optimizmus
Jedným z vnútorných obmedzení slobody predstavujú naše návyky. V protiklade k bežnému vnímaniu Tomášov pohľad na ne je vcelku optimistický. Prednáška rozoberie, ako podľa neho návyky vo všeobecnosti môžu podnietiť acti hominis, ale nespôsobujú činnosť, ktorá je ľudská v pravom zmysle slova. Nevedia totiž spôsobiť, že rozum nutne uprednostní nejakú vec pred inou. Ako druhá prirodzenosť robí návyk našu činnosť kvázi-prirodzenou a následne príjemnou. V dialógu so súčasnými vedami o človeku uvidíme, že automatizácia pri návykoch znižuje potrebu seba-kontroly a človek tak môže zažívať svoju činnosť v novej kvalite. Návyky tiež umožňujú ich vlastníkovi, ktorý už má svoju vôľu zameranú na určitý predmet, zvýšiť intenzitu svojej činnosti. Človek takto sám seba zažíva nie ako „bábku v rukách osudu“, ale ako skutočného aktéra – umelca, ktorý vytvára svoje vrcholné dielo: seba samého.
B
Marián Janík, Matej Moško (Institut of science and technology Austria, Fyzikálny ústav SAV, SK): Učiteľ tých, čo vedia – renesancia hylémorfizmu vo svetle modernej vedy
Zdá sa, že súčasné prírodné vedy so sebou prinášajú len určitý druh materializmu, podľa ktorého sú makroskopické javy redukovateľné na časopriestorové usporiadanie ich mikroskopických častí, vyvíjajúce sa podľa prírodných zákonov. Táto interpretácia je nedostatočná, pretože neponúka uspokojivé vysvetlenia javov ako kvantové previazanie a emergencia makroskopických chemických a biologických substancií. Spomenuté javy
naopak vytvárajú obraz prírody, v ktorom príčinné vlastnosti vecí nie sú redukovateľné na usporiadanie častí, ale naopak, sú zakotvené v ich formách ako určujúcich, jednotiacich a organizujúcich princípoch. Rozvíjajúc metafyzické princípy Aristotela a Tomáša Akvinského argumentujeme, že hylémorfizmus ponúka robustný rámec pre uchopenie spomenutých pozorovaní modernej vedy. Tieto princípy môžu navyše sprostredkovať plodný dialóg medzi vedou, filozofiou a teológiou, keďže harmonizujú ich pohľady na skutočnosť, napríklad v otázkach duše ako formy tela, teleológie v prírode, alebo náuky o prepodstatnení.
14:45-15:30 h.
A
David Peroutka (KTF UK, ČR): Přirozený zákon a is–ought problém
D. J. O’Connor ve své knize Aquinas and Natural Law (1967) uplatnil vůči Tomášově etice humeovskou námitku, že z faktů (zde z faktů o přirozenosti) nelze odvozovat (morální) normy. Tomášovi obhájci reagovali rozličně. G. Grisez, J. Finnis a J. Boyle mínili, že toto odvození není potřebné. „Derivacionisté“ se naopak tak či onak pokoušeli nalézat schůdné způsoby odvození: H. B. Veatch v tomto smyslu odkazoval k aristotelsky chápaným potencím, R. McInerny k „žádoucí“ povaze dobra, A. Lisska či S. J. Jensen k cíli a P. Seipel k Bohu jakožto Věčnému zákonu. Ve svém příspěvku stručně nastíním význam této diskuze a ve volné návaznosti na M. Gormana se pokusím argumentovat ve prospěch normativního charakteru esence. Odvození norem představím jako projev „pojmové logiky“ (jejíž platnost není „formální logikou“ zpochybněna, nýbrž naopak předpokládána).
B
Kateřina Kutarňová (FLÚ AV ČR): Má AI vůli? Co by řekl Tomáš Akvinský
AI způsobí nukleární válku. „Umělá inteligence nás vyhladí!“ „AI si z lidí učiní otroky.“ Podobné výroky a hodnocení budoucího vývoje AI jsme mohli v uplynulých měsících zaznamenat i z úst lidí, kteří se sami na vývoji umělé inteligence podíleli. Vůbec přitom nepochybují o tom, že umělá inteligence myslí. Aby cokoliv z těchto věcí mohla AI učinit, musela by však být schopná volit – a k tomu je třeba vůle. Pramení vůle v myšlení? Je myšlení závislé na materii? Vrací se tvůrci AI k aristotelsko-tomistickému přesvědčení, že v „mysli není nic, co nebylo dříve ve smyslech“? V příspěvku se zamyslím nad tím, jak lze na tyto otázky odpovědět na základě Tomášova chápání intelektu jako duševní síly částečně nezávislé na materii a vůle, která sice s intelektem úzce spolupracuje, ovlivňuje jej a je jím ovlivňována, ale nemá v myšlení svůj zdroj. Tímto zdrojem je u Tomáše poněkud záhadná „esence duše“. Může tedy mít AI vůli?
15:30-16:15 h.
A
Filip J. Scherf (University of St Andrews, UK): Teorie spravedlivé špionáže. Kritická reflexe a etické limity
Příspěvek nabídne kritickou reflexi teorie spravedlivé špionáže (JIT). JIT přímo navazuje na teorii spravedlivé války (JWT), která významně vychází z díla sv. Tomáše Akvinského, a stala se dominantním etickým rámcem v sekulární i křesťanské akademické a praktické diskusi o etice špionáže. První část příspěvku představí JIT v kontextu komplexního a různorodého vývoje JWT se zaměřením na předpoklad analogie mezi válkou a špionáží, neboť právě z tohoto předpokladu JIT vychází. Tento předpoklad opomíná klíčová východiska, která vedla myšlenky o etice války sv. Tomáše Akvinského i pozdějších teoretiků spravedlivé války. Druhá část ukáže obecnou neadekvátnost JIT z důvodu mylného ústředního předpokladu a z něho vycházejících chybných vývodů. Třetí a stěžejní část se bude věnovat křesťanské kritice fundamentálních nedostatků JIT v eticky nejproblematičtější špionážní aktivitě – práci s „lidskými zdroji“. Právě zde se v plnosti obnažuje nevhodnost aplikace JWT na špionáž. JIT totiž předkládá etickou obranu využívání, manipulace, klamání a instrumentalizace osob ve prospěch bezpečnosti státu. Takový přístup je však (minimálně) z křesťanského pohledu silně neuspokojivý vzhledem k devalvaci individuální lidské důstojnosti a distorzi formativní vztahovosti člověka.
B
Daniel Heider (TF JČU, ČR): Akvinský o andělském čtení mysli a současná neurověda
Ve svém příspěvku se zaměřím na otázku andělského čtení mysli u Tomáše Akvinského. Budu hájit tezi, že andělské čtení mysli představuje limitní případ toho, čeho by mohla být v budoucnosti neurověda schopná. Ukážu, jak Akvinského řešení této otázky, které spočívá v tvrzení o nemožnosti přímého andělského intuitivního náhledu obsahů myšlenek mysli druhého (jak jiného anděla, tak člověka), lze aktualizovat v kontextu současných neuropsychologických debat, především pak v kontextu debaty o tzv. neuroprávech, jakými jsou právo na duševní soukromí, a právo na kontrolu našich rozhodnutí.
Pátek – 25. 10. 2024
9:00-10:00 h.
Ghislain-Marie Grange OP (Studium des dominicains, Toulouse): Křesťanský pohled na přírodu se svatým Tomášem Akvinským
Svatý Tomáš Akvinský zdědil Aristotelův světonázor o harmonickém vesmíru se středem na Zemi. Žijeme v jiném vidění světa, utvářeném nesmírným pokrokem v přírodních vědách a kde Bůh zjevně chybí. Svatý Tomáš Akvinský nám ze svých filozofických a teologických zásad pomáhá křesťansky nahlížet na přírodu. Ukazuje autonomii věd, ale také řád tvorů, který nás vede k Bohu.
10:15-11:15 h.
Václav Němec (FLÚ AV ČR): Ontologická diference jsoucna a bytí u Tomáše Akvinského a Martina Heideggera
Podle Martina Heideggera je člověk (pobyt) zvláštním jsoucnem, které je rozhodujícím způsobem určeno svým vztahem k bytí. Sebeodcizení, které spočívá v tom, že si pobyt nevolí své autentické možnosti, je u Heideggera interpretováno také jako propadlost jsoucnu a odcizení vlastnímu základu, jímž je právě samo bytí. Rozdíl mezi jsoucnem a bytím, který je pro jeho filosofii klíčový, Heidegger počínaje marburskou přednáškou Grundprobleme der Phänomenologie vyjadřuje termínem „ontologická diference“. Toto rozlišení je spojeno s jeho historicko-filosofickou tezí, podle níž celá západní filosofická tradice nepoznala ontologickou diferenci jsoucna a bytí a propadla „zapomenutosti na bytí“, která nakonec vyústila v evropský nihilismus. Při bližším přihlédnutí se však ukazuje, že v dějinách antické a středověké metafyziky přece jen existují jisté výjimky z tohoto pravidla, mezi něž patří i Tomáš Akvinský, který mezi jsoucnem a bytím zřetelně rozlišoval. Pojetí bytí jakožto konstitutivního principu jsoucna hraje zásadní roli nejenom v Tomášových metafyzických analýzách struktury stvořeného jsoucna, ale také v jeho úvahách o cíli lidského života v rámci morální filosofie a v jeho teologickém konceptu Boha jako „pouhého“ či „o sobě existujícího bytí“. Ve svém příspěvku se zaměřím právě na styčné body a rozdíly v pojetí jsoucna a bytí u Tomáše a Heideggera. Komparace obou myslitelů by měla umožnit nejenom odpovědět na otázku, zda lze u Tomáše najít obdobu heideggerovské ontologické diference, ale také posoudit, do jaké míry Tomášovo pojetí bytí může být aktuální a inspirativní pro současné filosofické tázání po bytostném určení člověka a pro teologii v „postmetafyzické době“.
11:30-12:30 h.
Francois Daguet OP (Institut catholique de Toulouse): Jaké světlo vrhá Tomáš Akvinský na současnou politiku?
Politický řád prochází v současné době zásadní proměnou, která do značné míry vysvětluje obavy obyvatel starých demokracií. Moderní politika, která se prosadila jako náhražka řádu křesťanství, je dnes odvolána postmodernitou, která diskvalifikuje její principy, aniž by změnila své instituce. Návrat ke starověkým pramenům tím, že navrhuje principy konstituování společného světa, vrhá světlo na současnou situaci a umožňuje nám zhodnotit slepé uličky politických společností. Pokud jim nenabídnou přímo aplikovatelnou terapii, pomáhají lépe porozumět patologiím, které je postihují.
12:30-14:00 h. Přestávka na oběd
14:00-14:45 h.
A
Helena Machulová (TF JČU, ČR): Pojem bonum commune u Tomáše Akvinského a jeho antické zdroje
Tomáš na začátku Sumy teologie rozlišuje tři typy dobra (ušlechtilé, příjemné a užitečné). Vedle toho rozlišuje také dobro soukromé a společné. Pojetí společného dobra je zcela zásadní pro otázky etické i politické (což jsou v antickém a středověkém chápání mnohem bližší kategorie než je tomu v současnosti). Příspěvek zkoumá způsob, jímž Tomáš používá pojem bonum commune, především v obou sumách, ve spise De regno a v komentáři k Aristotelově Etice a Politice. Zaměřuje se také na otázku souvislosti tohoto pojmu u Tomáše a jeho antických předchůdců, z nichž ve svém díle vychází. Nakonec nabídne i pohled na souvislost bonum commune a principu obecného dobra v současné sociální nauce církve.
B
Lukáš Novák (TF JČU, ČR): Korupcionismus, survivalismus – a Tomáš Akvinský
V současném analytickém tomismu pokračuje diskuse nad otázkou, zda navzdory nesmrtelnosti lidské duše má být smrt chápána jako substanciální změna a zánik lidské osoby (jak tvrdí korupcionisté), anebo zda lidská osoba přežívá jakožto separovaná duše (jak tvrdí survivalisté). V této diskusi nebývají vždy náležitě rozlišeny následující tři otázky: (1) Pro kterou z možností existují silnější systematické důvody? (2) Která z možností je v lepším souladu s principy Tomášovy filosofie? (3) Ke které z možností se Tomáš hlásil? Ve své přednášce předložím argumenty, že zatímco odpověď na otázku (3) je jednoznačně „korupcionismus“, odpověď na otázky (1) a (2) musí znít „survivalismus“, a to navzdory jistým komplikacím, které jsou s touto naukou spojeny.
14:45-15:30 h.
A
Metoděj Němec OP (ČR): Všichni, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Božími syny, Řím 8, 14 a 9, 16 v komentářích sv. Tomáše Akvinského a Jana Kalvína
Podtržení primátu Boží milosti i odmítnutí chápání Boha coby příčiny jen částečné v ospravedlnění člověka charakterizuje pozici sv. Tomáše Akvinského i Jana Kalvína v jejich komentářích na Apoštola. Pro Kalvína to však znamená v určitých ohledech evakuaci kauzality lidské. Tomášovi naopak jeho metafyzická koncepce subordinace úplných příčin umožňuje zapojení plnohodnotné lidské kauzality, jež ovšem jedná v jiném řádu než příčina transcendentní a božská. Tomášova nauka tak umožňuje s elegancí zohlednit i další aspekty zjevení, jakož i požadavky koherentní teologické syntézy. V době, jíž nechybí antropocentrické sklony, tak nepřestává dávat cenné světlo pro křesťanské zakotvení celku duchovního života.
B
Prokop Sousedík, David Svoboda (KTF UK, ČR): Jako v nebi, tak i na zemi. Tomáš a relační pojetí osoby
Jak známo, raně křesťanská reflexe trojiční a později christologické problematiky přichází s novým pojetím osoby. V jeho rámci je osoba uchopena pomocí dvou ontologických kategorií, jednak jako vztah (božská osoba), jednak jako substance (lidská a andělská osoba). Tomáš je věrným dědicem této tradice a jeho v mnoha ohledech inovativní relační model Trojice je jedním z vrcholů středověkých trinitárních konceptů. V našem příspěvku vyjdeme z Tomášova pojetí osoby a ukážeme jeho relační koncept božské osoby na jedné straně a substanční pojem stvořené osoby na straně druhé. Vysvětlíme, proč tu neplatí ono „jako v nebi, tak i na zemi“ a načrtneme, jak lze Tomášův přístup sjednotit a tím i aktualizovat.
15:30-16:15 h.
A
Anna Tropia (FF UK, ČR): Adventures and Misadventures of Aquinas‘ Definition of the Human Soul: A Jesuit Reappraisal
Since the beginning of the 14th century, Thomas Aquinas‘ definition and overall doctrine of the human soul became the orthodox face of the scientia de anima. Its success was due to Aquinas‘ strenuous defence of the individuality and unicity of the human soul against Averroes and those who separated the capacity of thinking from individual human beings. The case in point we want to examine will be the critical reappraisal of Aquinas by a 16th century Jesuit, Juan Maldonado (1534-1583). Despite the first regulations that their founder, St. Ignace, gave to the Jesuits (to follow Aquinas in matter of theology, and Aristotle, in matter of philosophy), it is no longer a surprise to scholars that they often betrayed the sense of Aquinas‘ text, when they were not explicitly dismissing it at all. It is what happens in Maldonado’s De origine, natura et immortalitate animae (1564). We will focus in particular on the definition of the soul – is it a unique form, or are there more structuring the body, according to Maldonado? The Jesuit actually claims that each vital activity of the human being springs from a distinct form. The main questions we aim to ask (and provide with a reply) are: Is Maldonado’s account in line with Aquinas‘ view? How many forms constitute the human soul, according to the Jesuit? Is Maldonado’s account, offered at the very dawn of modernity, more medieval sounding than that provided by medieval thinkers? Does it consist in a form of reappropriation of some old debates between Franciscans and Dominicans? Or does it ultimately result in a simplification of the account of the soul?
Sobota – 26. 10. 2024
9:30-11:30
Serge-Thomas Bonino OP (PUST, Angelicum, IT): Některé výzvy dnešního tomismu
Ve světle současných směrů tomistických studií identifikujeme některé z výzev, kterým musí učedníci svatého Tomáše v současném intelektuálním kontextu čelit. Sekularizace středověkých studií a konec kladení Tomáše do středu od nás vyžadují objasnění vztahu mezi historií a pravdou. Pak přemýšlíme o doktrinálních zdrojích, které může nabídnout tradice předmoderního původu, jako je tomismus, k překonání určitých aporií modernity. V tomto ohledu se zdá, že tomismus díky své metafyzice stvoření jako účasti umožňuje překonat moderní dualismus mezi vládou přírody a vládou subjektivity. Podporuje také způsob myšlení, který nad rámec racionalismu uznává, že tradice je privilegovanou cestou k pravdě.
