Shromáždili jsme se kolem eucharistického stolu, abychom vzdali díky Pánu za mnohá požehnání, která jsme od něj přijali. Slavíme růžencovou pouť uprostřed trojího jubilea: 800. výročí narození sv. Dominika pro nebe, 450. výročí vítězství v námořní bitvě u Lepanta, připisované Panně Marii, a 150. výročí prohlášení sv. Josefa, snoubence Panny Marie, za patrona církve. Při všech těchto jubileích se díváme na Pannu Marii jako na ustavičný vzor oddanosti Bohu.
Možná už jste slyšeli výraz „Hail, Mary, play“ – „Zdrávas Maria, hrej“, který pravděpodobně pochází od hráčů amerického fotbalu z Univerzity Notre Dame, kteří se v roce 1922 před svými zápasy modlili „Zdrávas Maria“. V určitou chvíli už to byla jen zoufalá hra, při které ono zvolání „Zdrávas Maria, nahraj“ mohlo přivolat vítězství pouze zázračné. Modlit se za vítězství v zápase může vypadat jako zlehčování modlitby. Anebo zase modlit se o vítězství v bitvě, jak tomu bylo v bitvě u Lepanta, může našim uším znít jako politicky nekorektní modlitba. Ale pokud je někdo zvyklý se modlit, proniká jeho modlitba všechny jeho starosti. Vždyť když se i méně důležité záležitosti stanou součástí naší modlitby, tak všechno svěřujeme do Boží moci.
Věřím v sílu modlitby. Modlím se, protože věřím. Modlím se, protože věřím, že bez Boha jsem bezmocný, neschopný. Modlíme se společně, protože věříme v sílu společenství, věříme, že společně vytváříme církev, jedno společenství Božího lidu.
Někdo se může ptát: Jestliže je modlitba rozhovor s Bohem, jak může být prosté opakování „Otče náš“ a „Zdrávas Maria“ rozhovorem? Je modlitba růžence jen pouhým bezmyšlenkovitým, monotónním monologem? Vždyť přece modlitbou svatého růžence vstupujeme do rozhovoru s Bohem. Modlitba Páně a první část modlitby „Zdrávas Maria“ jsou součástí evangelia, Slova Božího, a tak nám tato modlitba umožňuje naslouchat, rozvažovat o Božím slově v našem srdci. Počáteční slova modlitby Páně nás vyzývají, abychom uznali a ocenili milost, které se nám dostává jakožto Božím dětem, že jsme si vzájemně bratry a sestrami. Každá prosba v modlitbě Páně vyjevuje milujícího Boha, který nás živí, odpouští nám, chrání nás od zlého. Slova archanděla Gabriela „Pán s tebou“ jsou slova adresovaná Marii a také nám, neboť Bůh je Emmanuel. Zvěstuje Boží blízkost nám lidem. Poté, co nasloucháme Božímu slovu, oslovujeme také Marii: „svatá Maria, pros za nás…“. A pak oslavujeme Trojjediného Boha: „sláva Otci i Synu i Duchu svatému“. Růženec je pozváním, abychom vstoupili do hlubšího rozhovoru s Bohem. Zve nás, abychom se účastnili, abychom se přidali k rozhovoru Marie s Bohem.
Maria se stala součástí našich životů díky třem krátkým, ale důležitým rozhovorům. První rozhovor byl s archandělem Gabrielem: „Neboj se, Maria… Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Maria řekla andělovi: „Staň se mi podle tvého slova.“ (Lk 1, 26–37) Skrze tento rozhovor se Maria stala Theotokos, Matkou Boží. Druhý rozhovor se odehrál na svatbě v Káně: „Můj synu, už nemají víno.“ Zdá se, že Ježíš otálel: „Ještě nepřišla má hodina.“ Ale nakonec přeci jen vyhověl žádosti své matky, která řekla služebníkům: „udělejte cokoli vám můj Syn nařídí“ (Jan 2, 1–11). Tento „rozhovor“ ukazuje Marii jako naši přímluvkyni, která na nás naléhá, abychom poslouchali Boha, abychom byli jeho učedníky. Třetí rozhovor je možno sledovat u paty kříže: „Ženo, hle tvůj syn!“ (Jan 19, 26–27) Rozhovor se zde jeví spíše jako monolog, protože z úst truchlící matky nezazněla žádná slyšitelná odpověď. Ale v tichu svého zkormouceného srdce musela Maria opakovat svoji odpověď andělovi: „staň se mi podle tvého slova“. V tomto rozhovoru u paty kříže nám Ježíš dává Marii za „naši“ Matku.
Rozhovor nás proměňuje, otvírá nám obzory porozumění. Když se staří kamarádi rozhádají a posléze přeci jen vstoupí do upřímného rozhovoru, otevírají se možnosti k obnově přátelství. Když lidé s rozličnými přesvědčeními a vírou opravdově, upřímně vstoupí do rozhovoru, otevírají se cestě vzájemného pochopení, pohledu očima druhého. Když se cizinci přivítají v rozhovoru, brzy zjistí, že ten druhý nakonec není až tak jiný.
Maria se proměnila v milujícím rozhovoru s Bohem, stala se Matkou Boží, Přímluvkyní, Učednicí a naší Matkou. Když vstoupíme do rozhovoru s Bohem, vstoupíme do modlitby, hlubokého rozmlouvání s Bohem, které vede k zásadní proměně, to je k obrácení. Když vstoupíme do rozhovoru s druhými, z nepřátel se mohou stát přátelé, jiní a cizí se mohou stát dobře známí, tzn. někdo, kdo není až tak jiný než my; konečně všichni sdílíme jednu a tutéž lidskost, my všichni patříme do rodiny Boží, jsme bratři a sestry! Ve své třetí encyklice „Fratelli tutti“ o bratrství a sociálním přátelství nás všechny papež František vyzývá, abychom věnovali pozornost této důležité pravdě. Jestliže lidstvo rozpozná, že máme jednoho Otce a že jsme jedna rodina, nebude jen přežívat, ale vzkvétat.
Gerard Francisco Timoner III, OP
Růžencová pouť 3. října 2021