Jaké hračky? Růženec zvlášť!

Kázání fr. Lukáše Fošuma na růžencové pouti v Uherském Brodě 4. října 2020.

Ve svém mottu „Bez hraček“ vyjadřuje Patrik Kužela, co to znamená octnout se beze všeho: bez knih, bez přátel, bez svátostí, a také bez růžence: sám, ve vazbě, v base, a nakonec v koncentráku. Nejvíc ze všeho postrádal svátosti, mši svatou, zpověď, také Písmo svaté, z něhož by mohl číst… A konstatoval, že kromě modliteb žalmů, které znal nazpaměť, mu zbyly jen prsty na rukou pro počítání desátků růžence.

My jsme nejspíš v situaci opačné. Asi jako děti, co mají vytahaných spoustu hraček a neví, se kterou si hrát dřív. A nejsou-li to hračky, pak jsou to starosti, jimiž jsme zavaleni a nevíme, které se hned věnovat.

Jaká je dnes nejoblíbenější a nejrozšířenější hračka velkého množství všech kluků a holek, mužů a žen, tak od dvanácti, možná už od desíti výš? Co to je?

A není to jen hračka. Je to pracovní nástroj, fotoaparát, poznámkový blok, orientační plán, buzola, budík, krokoměr, zpravodaj, kancionál a tak dále… Víte, co mám na mysli. Mobil. Skoro každý ho máme v kapse… Rodiče a prarodiče, kteří vychovávají své -náctileté, představení dominikánů, kteří by rádi vychovávali své čtyřiceti až šedesátileté bratry. Když se sejdeme, každý šmejdí na mobilu… Kolik času na něm trávíme, stále ho máme v kapse, stále ho vytahujeme.

Asi už tušíte, kam mířím, když o tom mluvíme v souvislosti s růžencem. V kapse bychom mohli mít, kromě mobilu, ještě jeden důležitý nástroj, ještě jednu prospěšnou „hračku“, kterou bychom mohli aspoň jednou denně vytáhnout.

Vezmeme ho do ruky, a už následují obvyklá gesta. Znamení kříže, a obracíme se k Bohu Otci v modlitbě, kterou nás naučil Pán Ježíš. Možná jen letmo projedeme první kuličku a už jsme u zdrávasu… plod života tvého Ježíš. A možná až u těchto slov se probereme a zjistíme, že už jsme u páté kuličky. Mezitím nám zavrní mobil v kapse, ale jedeme dál. Odpovíme za chvíli.

Celý vtip a význam této „hračky“ spočívá v tom, že nám umožňuje neustále se obracet. Od svých starostí, rozmarů, malicherností, ješitností, zmatků, prázdnoty směrem k podstatě, k plnosti života… Požehnaný plod života tvého… Tento plod, toto vtělené Boží Slovo, dalo a stále dává smysl našim krokům, našim starostem, hrám, nudám, nejistotám, nemocem. A nejenže dává smysl, také ukazuje cestu, jak z nich. Ukazuje, jak na ně. Neboj se, Pán je s tebou. To, co učinil Ten, který je mocný, Panně Marii, činí celému lidskému pokolení. A toto tajemství je stále přítomné. Tajemství vykoupení, vysvobození, posvěcení, proměnění, života, který má smysl, protože i kdyby nevěděl přesně, kam jde, je veden Božím duchem.

Bůh jej však nevnucuje. Není jako celník, který prohledá kapsy a řekne: bez růžence nemůžeš dál. Není jako učitel, kterému leckdy nezbývá než vytrhnout puberťákovi mobil z ruky a dát mu do ruky propisku. Nacpi si do kapes, co chceš. Hraj si s tím, co tě baví. Anebo si nehraj vůbec a mysli si, že tvé prsty ti stačí. Jen ti připomínám: nezapomeneš na to nejdůležitější? Neztratíš se? Nepodlehneš zoufalství? Neukoušeš si prsty nervozitou? Nepropadneš se do křesla před televizí?

Nabízím ti Marii. A její růženec. Ona tě přivede k Ježíšovi. A Ježíš k Otci. Dej se vést, z Nazareta na Golgotu. Od početí k smrti. Od smrti ke vzkříšení. Jeho vzkříšení je tvé vzkříšení.

Smrt je jediná jistota. Vzkříšení je naděje, že smrtí to neskončí. Nám jde však především o to, jak žít náš život zde na zemi. Abychom neusnuli za volantem. Nezbláznili se u plotny. Nepropadli zoufalství v krizových situacích. Neuzavírali se do svých problémů a těžkostí. Nepropadli pasivitě a letargii. Růženec je výborný nástroj, jak se neustále modlit. Denně, kdykoliv, tehdy, když je to potřeba. Nahlas nebo potichu, sami nebo s druhými. Doma nebo na cestě. Rychle nebo pomalu.

Někdy méně je víc. Ale víme, jak končí sváteční jezdci, občasní sportovci a ti, co by rádi byli muzikanty bez cvičení. Každý den má nejen své starosti, ale i svá tajemství. Každý západ slunce se lépe sleduje, když růženec nezůstal celý den v kapse. Každý den se lépe začíná, když se přesvědčíme, že máme růženec při sobě, a když se nemusíme přesvědčovat, ještě lépe.

Jestli máte pocit, že se Vás tato slova netýkají, tak se omlouvám. Ale i my, kteří nosíme růženec na opasku, si musíme často připomínat, k čemu jej vlastně máme. Člověk se velmi snadno přestane pravidelně modlit. Bůh nikoho nenutí, ale přesto chce být s námi. On nás nepotřebuje, to my potřebujeme jeho. A všechno, co k němu směřuje a pomáhá. Růženec zvlášť.

Fr. Lukáš Fošum OP
4. října 2020