Eucharistie obsahuje samotného Krista, který trpěl

Benedikt Mohelník OP

Všechny svátosti Nového zákona se vztahují ke Kristovu utrpení a u některých se odkaz na Kristovo utrpení projevuje dokonce přímo ve svátostném znamení. Je tu však přece jen podstatný rozdíl. Například v případě křtu křestní znamení sice odkazuje na Kristovu smrt a jeho zmrtvýchvstání, ale tak že do Kristova velikonočního tajemství je ponořen ten, kdo křest přijímá. Jinak řečeno, svátostné znamení přímo odkazuje na spásné působení Kristova velikonočního tajemství vůči věřícímu. Odkazuje na plody Ježíšova utrpení, nakolik se dotýkají konkrétního člověka. Svátost křtu tak působí duchovní účinky u toho, kdo křest s vírou přijímá. Podobně to platí u ostatních svátostí. Zato svátostné znamení eucharistie neodkazuje přímo na duchovní účinky u přijímajících, ale na konkrétní historickou událost a na samotnou osobu, které se tato událost bezprostředně týkala. Při zachování jednoho ze základních principů nauky o svátostech, který říká, že svátosti obsahují a působí to, co jako znamení označují, se ukazuje, že svátost eucharistie má mezi ostatními svátostmi zcela výjimečné postavení. „Rozdíl mezi eucharistií a jinými svátostmi, které mají smyslovou materii, spočívá v tom, že eucharistie obsahuje něco posvátného absolutně, totiž samého Krista, kdežto křestní voda obsahuje něco posvátného ve vztahu k něčemu jinému, totiž sílu sloužící k posvěcení.“ (STh III, q. 73, a. 1, ad 3)

Slavení eucharistie je obrazem znázorňujícím Kristovo utrpení jako událost dějin spásy, což Tomáše vede k tvrzení, že eucharistie obsahuje Krista v jeho utrpení: „eucharistie je dokonalou svátostí utrpení Páně kvůli tomu, že obsahuje samého Krista, který trpěl (continens ipsum Christum passum). A proto nemohla být ustanovena před vtělením, protože tehdy měly místo svátosti, které byly pouze předobrazy utrpení Páně.“ (STh III, q. 73, a. 5, ad 2) V tom také spočívá zásadní rozdíl vzhledem ke všem znázorněním Kristova utrpení před jeho příchodem. Tyto předobrazy sice mohly Kristovo utrpení výstižně zobrazovat, ale nemohly ještě obsahovat Krista samotného. Svátost eucharistie převyšuje oběti Starého zákona právě tím, že obsahuje Krista trpícího. Tomáš vidí jeden z důvodů z vhodnosti svátostné proměny chleba a vína v tom, že oběť Nového zákona musí být dokonalejší než starozákonní oběti. „Oběti Starého zákona totiž obsahovaly onu pravou oběť Kristova utrpení pouze obrazně, podle toho, co čteme v Žid 10, 1: ‚Zákon totiž obsahuje pouze stín budoucích dober, nikoli samu podstatu skutečností.‘ A proto bylo třeba, aby oběť Nového zákona ustanovená Kristem byla něčím víc: aby totiž obsahovala samého Toho, který trpěl (contineret ipsum Passum), ne pouze ve znamení nebo obrazně, ale také v pravdivosti reality. A proto tato svátost, která reálně obsahuje samého Krista, jak říká Dionýsios […] ‚zdokonaluje všechny ostatní svátosti,‘ které na Kristově moci pouze participují.“ (STh III, q. 75, a. 1, corp.) Ve znamení (in significatione) nebo obrazně (in figura) obsahovaly Krista už svátosti předcházející vtělení Slova v dějinách. Novozákonní svátost je převyšuje tím, že navíc obsahuje Krista v pravdivosti reality (in rei veritate), což je možné proto, že Slovo přijalo skutečnou lidskou přirozenost a stalo se v dějinách světa člověkem.

výňatek z úvodní studie k traktátu o eucharistii Teologické sumy Tomáše Akvinského,
který vydalo nakladatelství Krystal OP