Rozjímání sepsané učitelem duší a služebníkem Božím
Když jsem přijímal svůj kříž, právě v tomto okamžiku svého utrpení jsem tě předvídal s veškerou tvou láskou ke mně, tak jak právě jsi. Byl jsem vyčerpán bičováním a utrpením noci, ale viděl jsem tebe, vyčerpaného bičováním v temné noci tvých zkoušek, tvých zkoušek ve mně, když jsi ve mně byl očišťován skrze utrpení se mnou. Ano, i ty jsi byl bičován. Cítím v sobě tvé utrpení, tvé vyčerpání. Chápeš aspoň trochu, jak v tobě trpím? Jsem s tebou ve veškerém tvém utrpení; vše trpím pro tebe, s tebou a v tobě. Nejsi sám, jak si často myslíš, a čím více své utrpení sjednotíš s mým, čím více mu umožníš, aby se stalo mým, tím méně se budeš cítit osamělý. Je to pravda: „Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Mt 11, 30) – ale musíš svolit, aby se stalo břemenem mým, musíš mě nechat je nést.
Ano, i ty jsi bičován. Nevidíš teď trochu víc hloubku mého soucitu s tebou v tichu mého utrpení? Takto s tebou soucítím, tiše s tebou trpím. Podívej se nyní na můj žal! Podívej se! Nejsem zaujatý svým vlastním utrpením. Celý jeho smysl a účel je ujistit tě o mé lásce k tobě v tvém utrpení. Nemysli si, jak ti některé z mých pomýlených dětí řekly – nebo v tobě vyvolaly dojem –, že mým cílem zde je přesvědčit tě, že moje utrpení je mnohem větší než tvé! Ne, chci ti jen ukázat hloubku své něhy, mého soucítění s tebou, mé nejdražší dítě. Nechci tě pohnout k tomu, abys oceňoval mé utrpení pro tebe, ale přesvědčit tě o tom, jak moc si vážím tvého utrpení pro mne.
Podívej se tedy, jak moc tě miluji! Podívej se, všechno tvé utrpení jsem učinil svým. Jen věř, že tě miluji! Kéž bys tomu věřil! … Ale nechtěl bych, abys byl smutný, protože pak bys nemohl ocenit a pochopit moji lásku k tobě. Ne, chci jen, abys uvěřil, jak moc tě miluji a přijímám. Jen ke mně přijď a dovol mi milovat tě. Nezkoušej pro mě nejprve trpět! Tak bys svou lásku pouze vynucoval. Miluj mě spontánně, tak že mi dovolíš, abych ti nejprve ukázal, jak moc tě miluji. Až tehdy budeš chtít pro mě trpět – abys mi dovolil dát ti sebe. Ne, nechci, aby ses pokoušel svou lásku vynucovat. „Povstaň po dlouhém vysedávání, kdo jíš chléb trápení.“ (srov. Žl 127, 2) Povstaň k utrpení až poté, co jsi v spočinutí rozjímal o mé lásce k tobě.
Neber však moje utrpení jako pokárání! Běda! Jak málo se rozumí mé lásce, když i moje umírání pro tebe je bráno jako odmítnutí tebe! – Jako bych hořce říkal: „Vidíš, jak jsi špatný? Ani když mě vidíš umírat pro tebe, nedokážeš mě milovat!“ Ne, to je přesný opak toho, co bych ti chtěl sdělit. Říkám ti: „Vidíš, jak jsem dychtivý učinit pro tebe to, o čem vím, že sám to pro sebe udělat nemůžeš?!“ Chápeš? Veškeré mé utrpení je postoupeno tobě. Přišel jsem, abych trpěl za tebe, neboť jsem věděl, že sám ze sebe bys nemohl učinit to, co bylo nutné k usmíření s Bohem. Přišel jsem, abych za tebe zemřel, protože tys nemohl zemřít sám za sebe. Nepřišel jsem, abych tě káral! Mé srdce je zlomené, když tě vidím jako otroka hříchů, které nemůžeš překonat vlastními silami. Já jsem Bůh! Nejenže vytrpím, co ty bys vytrpět nemohl, ale moje utrpení je Boží utrpení – a já ti toto své utrpení, Boží utrpení, dávám. Silou mé trpící lásky se neděje pouze to, jako bys ty sám zemřel za své hříchy – ne, je to mnohem víc než to! Nejde jen o to, že ve mně umíráš za své hříchy – ve mně jsi Bohem, který umírá za tvé hříchy! Není třeba platit žádnou další cenu; splatil jsem vše. Musíš pouze přijmout, co jsem ti dal.
Já jsem Vykupitel, ne ty! Vykoupil jsem tě za vysokou cenu vlastního života, Božího života. Dal jsem ti svůj život, nejen jako přítel, který umírá za svého přítele. Ne! Dal jsem ti svůj život v tom smyslu, že jsem ti svůj život postoupil! Ve mně se stáváš Bohem, který umírá za tvé hříchy. Všechno je zaplaceno. Zbývá pouze, abys přijal, co jsem ti dal.
Když mě vidíš přijímat kříž a když ho přijímáš spolu se mnou, zkus aspoň trochu porozumět nekonečné něze mé lásky k tobě. Ach! Když pomyslím, že vše, co dělám, bude vykládáno způsobem, který tě poníží – tebe, mé drahé dítě! Ne! Jsem to já, kdo touží být ponížen, jsem to já, kdo se znepokojuje nad tím, cos vytrpěl. Jen mi dovol milovat tě! Pak pochopíš! Pak uvidíš, jak moc potřebuji tvou velkorysost – abych byl schopný dát se tobě, tobě a duším, které jsi povolán ke mně přivést. Tak moc tě potřebuji! Přijď! Dovol mi ukázat ti svoji lásku k tobě! Pak na sebe zapomeneš v našem díle vykoupení. Jen se neboj svolit k mé lásce k tobě. Nemysli si, že tvým úkolem je pouze toto. Později budeš činit všechno!
Úryvek z knihy Křížová cesta od anonymního autora, která vyšla v nakladatelství Krystal OP
Foto: P. Johannes Johne