Řím, Laterán 24. 5. 2021
Bratru Gerardu Františkovi Timonerovi OP
generálnímu magistru řádu kazatelů
Praedicator gratiae: mezi všemi tituly připisovanými svatému Dominiku vyniká právě tento, kazatel milosti, protože nejvíce souzní s charizmatem a posláním řádu, který jím byl založen. V tomto roce osmistého výročí Dominikovy smrti se s radostí připojuji k díkům bratří kazatelů za duchovní plodnost tohoto charizmatu a poslání, která se ukazuje v dominikánské rodině, rozrostlé během staletí do bohaté různorodosti. Můj pozdrav prodchnutý modlitbou a přání všeho dobra směřuje ke všem členům této velké rodiny, která zahrnuje kontemplativní život a apoštolskou práci mnišek a řeholních sester, kněžských a laických společenství, sekulárních institutů a hnutí mládeže.
V apoštolské exhortaci Gaudete et Exsultate jsem vyjádřil své přesvědčení, že „každý světec je posláním; je Otcovým plánem, aby v určitém okamžiku dějin zrcadlil a vtělil jedno hledisko evangelia“ (n. 19). Dominik odpověděl na naléhavou potřebu své doby nejen obnovit a oživit hlásání Evangelia, ale také – se stejnou důležitostí – vydávat přesvědčivé svědectví o povolání ke svatosti v živém společenství církve. V duchu každé pravdivé reformy toužil po návratu k chudobě a prostotě prvotního křesťanského společenství, shromážděného kolem apoštolů a věrného jejich učení (srov. Sk 2, 42). Jeho horlivost pro spásu duší ho v té době přivedla ke zformování skupiny věrných kazatelů, jejichž láska k Písmu a integrita života mohla osvítit mysli a zapálit srdce životodárnou pravdou Božího slova.
V naší době charakterizované epochálními změnami a novými výzvami pro evangelizační poslání církve, může Dominik posloužit jako zdroj inspirace pro všechny pokřtěné, kteří jsou posláni jako vyslaní učedníci na všechny „periferie“ našeho světa, aby tam přinesli světlo evangelia a milosrdnou Kristovu lásku. Papež Benedikt XVI. nám v promluvě o nadčasovosti vize a charizmatu svatého Dominika připomněl, že „v srdci církve musí stále hořet misijní plamen“ (Audience 3. 2. 2010).
Dominikovo velké povolání bylo hlásat Evangelium milosrdné Boží lásky ve vší jeho spásné pravdivosti a vykupitelské síle. Jako student v Palencii si uvědomoval neoddělitelnost víry a účinné služby, pravdy a lásky, pevnosti a soucitu. Jak nám vypráví blahoslavený Jordán Saský, Dominik dojat nad tolika lidmi, kteří trpěli a umírali během krutého hladomoru, prodal své vzácné knihy a s příkladnou laskavostí vytvořil centrum pomoci, kde se mohli ubožáci nasytit (Libellus 10). Jeho svědectví o Kristově soucitu a jeho touha přinést Kristův hojivý balzám těm, kteří zažívají hmotnou i duchovní bídu, byla pobídkou k založení vašeho řádu a utvářela životy a apoštolát nespočetných dominikánů v různých dobách a místech. Jednota pravdy a účinné lásky našla své vynikající vyjádření v založení dominikánského studia v Salamance, a speciálně v práci bratra Francesca de Vitoria, který nastínil základní rámec mezinárodního práva založeného ve všeobecných lidských právech. To se zase stalo filosofickým a teologickým základem pro hrdinské úsilí bratra Antonia Montesina a Bartolomea de Las Casas v Americe a Dominika Salazara v Asii, kteří bránili důstojnost a práva domorodých obyvatel.
Poselství evangelia o naší nezcizitelné lidské důstojnosti jakožto Božích dětí a členů jedné lidské rodiny vyzývá církev našich dnů, aby posílila pouta společenského přátelství, překonávala nespravedlivé ekonomické a politické struktury, aby usilovala o integrální rozvoj každého jednotlivého člověka. V důvěře v Boží vůli, pohnuti Duchem svatým jsou Kristovi následovníci voláni, aby spolupracovali v každém úsilí „zrodit nový svět, ve kterém jsme si všichni bratry a sestrami, kde je prostor pro všechny, které naše společnosti vyloučily, kde září spravedlnost a pokoj“ (Fratelli Tutti 278). Kéž je Řád kazatelů, dnes jako tehdy, tím, kdo stojí v čele obnovy hlásání evangelia, kdo může promlouvat k srdcím mužů a žen našich dnů a probudit v nich žízeň po příchodu Kristova království a svatosti, spravedlnosti a míru!
Dominikova horlivost pro evangelium a jeho touha po pravém apoštolském životě ho přivedla k důrazu na společný život. A opět Jordán Saský, když vypráví o založení vašeho řádu, svědčí o tom, že Dominik příznačně „chtěl být nazýván ne podpřevorem ale bratrem Dominikem“ (Libellus 21). Tento ideál bratrství našel vyjádření ve zvláštním způsobu řízení, v němž se každý podílí na procesu rozlišování a rozhodování, v souladu s příslušnými úřady a autoritami, skrze systém kapitul na různých úrovních. Tento „synodální“ model dovoluje Řádu, aby přizpůsoboval svůj život a poslání dějinným okolnostem, při zachování bratrského společenství. Svědectví evangelijního společenství, jako prorocké svědectví o konečném Božím plánu smířit a sjednotit celou lidskou rodinu v Kristu, zůstává základním prvkem dominikánského charizmatu a pilířem řádového úsilí o obnovu křesťanského života a šíření evangelia v naší době.
Stejně jako svatý František z Assisi Dominik pochopil, že hlásání evangelia slovy a příkladem znamená budování neporušené církevní komunity v bratrské jednotě a misijní učednictví. Dominikánské charizma kázání záhy vyústilo v založení různých větví rozsáhlé dominikánské rodiny, zahrnující všechny stavy života v církvi. V následujících staletích našlo výmluvné vyjádření ve spisech svaté Kateřiny Sienské, v malbách Fra Angelica, v charitativním díle svaté Růženy z Limy, blahoslaveného Jana Maciase a svaté Markéty di Castello. I v našich dnech inspiruje díla umělců, badatelů, učitelů a hlasatelů. V tomto jubilejním roce nesmíme zapomenout také na všechny ty členy dominikánské rodiny, jejichž velmi silnou formou kázání se stalo mučednictví. Nebo na ty nespočetné muže a ženy, napodobující prostotu a soucit svatého Martina de Porres, kteří přinesli radost evangelia na okraje společnosti a našeho světa. Myslím zvláště na tiché svědectví tisíců dominikánských terciářů a členů Dominikánského hnutí mládeže, kteří si uvědomují důležitou a nezastupitelnou roli laikátu v evangelizační práci.
V jubilejním roce narození svatého Dominika pro věčný život bych chtěl zvláště poděkovat bratřím kazatelům za mimořádný přínos pro hlásání evangelia, který znamená teologické bádání nad tajemstvími víry. Dominik rozeslal první bratry na univerzity právě vznikající po Evropě, protože pochopil životně důležitou roli přípravy budoucích kazatelů skrze jasnou a solidní teologickou formaci – založenou na Písmu, beroucí v potaz otázky kladené rozumem připravující na ukázněný a uctivý dialog ve službě Božího zjevení v Kristu. Řádový intelektuální apoštolát, jeho četné školy a vzdělávací instituty, jeho pěstování posvátných nauk a jeho přítomnost ve světě kultury podněcuje setkávání víry a rozumu, je životodárným zdrojem křesťanské víry a přispívá křesťanskému misi tím, že přitahuje mysli a srdce ke Kristu. Při této příležitosti bych chtěl také poděkovat za služby Apoštolskému stolci v celých řádových dějinách, počínaje samotným Dominikem.
Během své návštěvy v Boloni před pěti lety jsem měl požehnanou příležitost strávit pár chvil u hrobu svatého Dominika. Modlil jsem se zvláště za Řád kazatelů, prosil jsem za vytrvalost jeho členů a jejich věrnost charizmatu a úžasné tradici, jichž jsou dědici. V díkůčinění svatému Dominiku za všechna dobra, kterých jeho synové a dcery dosáhli v církvi, jsem prosil zvláště za dar neutuchajícího růstu kněžských a řeholních povolání.
Kéž oslava jubilejního roku zahrne bratry kazatele a celou dominikánskou rodinu hojností milosti, kéž přinese nové jaro evangelia. S velkou náklonností doporučuji všechny účastníky oslav jubilea láskyplné přímluvě Královně posvátného růžence a vašeho otce svatého Dominika a srdečně připojuji své apoštolské požehnání, jako závdavek moudrosti, radosti a pokoje v Pánu.
František