Jan Vincenc Horáček
Cheb a s ním celé Chebsko má pohnutou historii. Tuto frázi jsem čítal v učebnicích dějepisu nejen o Chebsku. Ale která část naší vlasti nemá historii pohnutou? Ovšem s Chebskem se opravdu hýbalo, aniž by se ono samo pohnulo. Tu patřilo tomu, tu onomu, zájemci nechť zalistují v oněch učebnicích. Zde nás bude zajímat tato historie z pochopitelných důvodů až od 13. století. A navzdory mé nechuti k té výše zmíněné frázi musím přiznat, že jsem nenašel období v dějinách našeho řádu na Chebsku, které by nebylo pohnuté. Nejsem historik, tak se odborníkům předem omlouvám za asi přílišné zjednodušení. Projděme tedy ta pohnutá staletí.
Počátky dominikánského působení na Chebsku se datují rokem 1294 a jako ve spoustě jiných dějinných událostí jsou i zde náznaky osobních vlivů – v květnu toho roku český král Václav II. (má osobní vztah k Chebu) povoluje dominikánům usadit se ve městě, v červenci římský král Adolf Nasavský (bratr prvního převora Dětřicha) k tomu dává rovněž svolení. Podpora přišla i od řezenského biskupa Jindřicha. Měšťané jsou navíc kladně nastaveni k přijetí bratří, přesto, že v té době jde o šestou instituci, která má touhu pečovat o chebské duše. Darovali jim spáleniště v Kamenné ulici, obdarovali je i jednotlivci (zejména rodina Spervoglů). Konvent vznikl v roce 1296 a byl začleněn do saské provincie. V té době byla dokončena stavba kostela sv. Václava i kláštera.
Během 14. století skupují bratři okolní domy a pozemky, domlouvají oblast své působnosti s lounskými dominikány. Jsou obdařeni i přízní Karla IV., který jim uděluje právo kácet dřevo v říšském hvozdu. Klášter postupně nabývá důležitosti, konají se zde ve 14. a 15. století i některé provinční kapituly. Z hmotných památek kláštera je v městské galerii dodnes dochována umělecky hodnotná Pieta asi z roku 1350.
V roce 1420 zasáhl věž kostela blesk, roztavil zvony a poškodil i budovy kláštera, kterému od té doby Chebané říkali černý klášter. V 15. století jednají v hostinci u kláštera zástupci basilejského sněmu s husity, vzniká zde dokument Soudce chebský.
Reformace v 16. století zamíchala poměry i v Chebu, bratři dočasně opouštějí klášter kvůli nedostatku prostředků k obživě, zůstává jen převor. Saská provincie se rozpadá a klášter roku 1604 přechází do provincie české.
V 17. století se bratři podílejí na rekatolizaci Chebska, pro nedostatek diecézních kněží spravují mnohé fary v širokém okolí. Třicetiletá válka si však vybírá svou daň, v roce 1642 se zřítila část klášterních budov, roku 1671 si převor stěžuje, že je nebezpečné vstupovat do kostela. Proto se spouštějí stavební práce financované ze sbírek a z velkorysého císařského daru. V roce 1689 světí řezenský biskup Albrecht nový kostel, jehož orientace je obrácena. Zachoval se bývalý portál, ač zazděný je dnes k vidění v Dominikánské ulici. Jednolodní stavba po vzoru římského kostela Il Gesú se šesti bočními kaplemi má jako jediný chebský chrám z většiny zachované původní vybavení. Kostel by zasloužil zvláštní článek, do nedávna sloužil jako farní kostel, dnes je pronajímán řeckokatolické církvi.
Ještě při dostavbě kostela začala stavba rozsáhlého kláštera, která byla ukončena roku 1720, a to včetně hospodářských budov – sladovny a pivovaru. V severozápadním křídle v patře nad bývalým refektářem je dodnes městem využívaný sál bývalé knihovny. Vybavení se nedochovalo, knižní fond byl před 2. světovou válkou převezen do plzeňského kláštera. Bývalou knihovnu stále zdobí nástropní freska od významného loketského umělce té doby E. Dollhopfa s motivem návštěvy královny ze Sáby u krále Šalamouna s výjevy ze života svatého Dominika.
18. století přineslo platbu výpalného francouzskému vojsku a pak více než zdvojnásobení počtu řeholníků způsobené zrušením klášterů v Klatovech a Plzni Josefem II. V roce 1785 je v klášteře 14 kněží a 5 laických bratří, o pět let později je zde celkem 39 bratří. Ti museli zajišťovat duchovní službu široko daleko.
V polovině 19. století je v klášteře pouhých 6 bratří, kteří pečují o staré tisky a vzácnou sbírku mincí a v pivovaře vaří ročně přes 170 hl piva.
V roce 1905 je konvent začleněn do rakousko-uherské provincie, po obnovení plzeňského kláštera je chebský konvent v roce 1935 (1936?) zrušen. Bratři odcházejí do Bavor a provincie budovu kláštera pronajímá Misionářům Nejsv. Srdce Ježíšova. Pronájmy trvají přes válečné a poválečné období, podle některých pramenů do roku 1945, podle jiných i po roce 1948.
Které století tedy nebylo pro chebské dominikány pohnuté? Inu, asi jen to 21., v kterém si Cheb připomíná dominikánskou přítomnost již jen kostelem, spoře světsky využívanou budovou kláštera a řádovou hrobkou na hřbitově. Tu a tam lze po celém Chebsku také zahlédnout připomínku působení bratří např. ve vybavení kostela.
podle materiálů Petra Berana a http://encyklopedie.cheb.cz
převzato z časopisu OPusculum 1/2022