Svatý Dominik
zakladatel Řádu kazatelů
Svatý Dominik je označován jako světlo církve a učitel pravdy. Bůh ho povolal k naplnění naléhavé potřeby církve, která se potýkala s nedostatkem vzdělaných kazatelů. Veden Duchem svatým založil Dominik první apoštolský řád, spojující kontemplativní život s vedením duší, po vzoru dvanácti apoštolů v prvotní církvi. Papež Honorius III. pověřil řád kázáním Božího slova. Řád tak dostal podíl na službě, která byla do té doby vyhrazena pouze biskupům. Díky Dominikovi se přístup ke kázání otevřel členům jím založeného řádu, a postupně i dalším řádům a kněžím. Dominik přejal tradiční prvky života v církvi – apoštolský způsob života, společný život, mnišské observance, chórovou liturgii, modlitbu, chudobu – a harmonicky je propojil, takže svému řádu umožnil reagovat na aktuální potřeby své doby i následujících staletí.
Dominik se narodil ve Španělsku v Calerueze kolem roku 1175. Pocházel z kastilské šlechtické rodiny a studoval na slavné škole v Palencii. Po vysvěcení na kněze byl zvolen kanovníkem kapituly při katedrále své rodné diecéze v Osmě. Spolu se zdejším biskupem Diegem se začal věnovat misionářské činnosti, osloven duchovní bídou těch, kdo nepoznali evangelium nebo byli zasaženi herezemi. Dominik si uvědomil, že hlásání musí respektovat svobodu druhého a musí být doprovázeno svědectvím skromného a pravdivého života. Zároveň musí být zakotveno v Písmu svatém a živeno neustálým studiem.
K Dominikovi se záhy přidávají další muži přitahovaní stejnou touhou hlásat Krista potřebným. Na jaře 1215 vzniká v Toulouse malá komunita bratří, kteří se zasvěcují kázání. Na podzim téhož roku se Dominik vydává do Říma, aby zde požádal o schválení nového řádu. Papež Honorius III. vznik řádu potvrzuje, pověřuje ho kazatelskou činností a dává bratřím jméno Kazatelé. Dominik posílá bratry na nejprestižnější univerzity do Paříže, Boloně a Oxfordu a do dalších evropských měst, aby zde zakládali dominikánské kláštery. Ještě za Dominikova života se řád rozšiřuje po celé Evropě.
V roce 1221, zcela vyčerpán horlivou službou, Dominik umírá. Před smrtí vyslovuje přání, aby byl pohřben pod nohama svých bratří, a s bratry se loučí slovy: „Neplačte! Po své smrti vám budu užitečnější a budu vám moci účinněji pomáhat než za svého života.“
Když papež Řehoř IX. Dominika v roce 1234 svatořečil, shrnul celý jeho život přirovnáním k životu apoštolů: „Znal jsem ho jako muže, který zcela následoval apoštolský způsob života. Není nejmenší pochybnosti, že i na nebesích se ve slávě připojil k apoštolům.“
Životopis
po roce 1170: Janě z Azy a Felixovi Guzmanovi se v kastilském městečku Caleruega narodil syn Dominik.
cca 1186: Dominik začíná studovat svobodná umění a teologii na univerzitě v Palencii.
1196: Dominik se stává řeholním kanovníkem při katedrále v Osmě. Zde poznává důležitost liturgie, osobní modlitby a studia.
1203: Dominik doprovází Diega de Acebes, biskupa z Osmy, na diplomatické misi do Dánska. Cestou se v jižní Francii setkává se sektou katarů, což zásadně poznamenává jeho další život. Zjišťuje, že boj se šířením herezí se neobejde bez dobrého vzdělání kněží.
1206: Diego a Dominik přijímají na koncilu v Montpellier rozhodnutí bojovat proti herezi, a to kázáním a osobním příkladem.
1206/1207: Diego a Dominik zakládají u obce Prouille ženský klášter, jenž se má stát útočištěm žen a dívek obrácených z katarství a zároveň základnou pro další kazatelskou činnost v jižní Francii.
1206–1215: Dominik hlásá Boží slovo v Languedocu, přijímá ideál apoštolského způsobu života, snaží se odvrátit násilné řešení sporu s katary.
1215: Dominik spolu se šesti dalšími muži zakládá v Toulouse se souhlasem místního biskupa Fulca řeholní komunitu. Na podzim téhož roku se vydává na Lateránský koncil do Říma, aby zde požádal o schválení nového řádu. Papež Inocenc III. po počátečním zdráhání Dominikův návrh schvaluje pod podmínkou, že si Dominik se svými spolubratry zvolí již existující řeholi. Dominik spolu s bratřími vybírá řeholi svatého Augustina.
22. prosince 1216 papež Honorius III. předává Dominikovi privilegium definitivně potvrzující vznik řádu. V další listině z 21. ledna 1217 pak tentýž papež řád výslovně pověřuje kazatelskou činností a dává bratřím jméno Kazatelé. Dominik, vědom si důležitosti dobrého teologického vzdělání, posílá bratry na nejprestižnější univerzity do Paříže, Boloně a Oxfordu. Celoživotní studium se má stát důležitým prostředkem kázání.
Letnice 1217: Dominik vysílá své bratry do různých evropských měst, aby v nich zakládali dominikánské kláštery a upevňovali víru. Řád se během několika let prudce rozrůstá.
Letnice 1220: V Boloni se koná první generální kapitula řádu a přijímá nové stanovy.
Letnice 1221: Koncem května se koná v Boloni druhá kapitula. Řád má v tuto dobu již pětadvacet klášterů v různých zemích. Dominik je zcela vyčerpán dosavadní horlivou činností i přísnou askezí, přesto pokračuje ve svých misiích.
6. srpna 1221: Dominik umírá v boloňském klášteře. Podle svého přání je pohřben v klášterním kostele svatého Mikuláše (dnešní bazilika sv. Dominika), „pod nohama svých bratří“.
24. května 1233 je tělo svatého Dominika slavnostně přeneseno do nového klášterního kostela svatého Dominika v Boloni. Dominikovo tělo bylo nepoškozené a linula se z něj podivuhodná vůně, o níž svědčí všichni zúčastnění.
3. července 1234 papež Řehoř IX. prohlašuje Dominika za svatého.
Příběhy a legendy
Pes s pochodní v tlamě: Jana z Azy, dříve než porodila, měla vidění, že jí z klína vyskočil pes nesoucí v tlamě zapálenou pochodeň. Zdálo se, že touto pochodní zapaluje celou zemi. Jordán Saský v tom viděl předobraz narození velkého kazatele, který svým plamenným kázáním rozšíří po celém světě oheň, jejž přinesl na zemi Kristus. Pes s pochodní v tlamě se stal atributem Dominika a symbolem dominikánského apoštolátu. Tato legenda se patrně také stala základem slovní hříčky Domini canes – psi Páně.
Hvězda na čele: Podle jiné legendy při křtu svatého Dominika spatřila Dominikova kmotra na jeho čele hvězdu, která osvěcovala svou září celý svět. Zářící hvězda na čele se stala dalším atributem svatého Dominika, který podobně jako pes s pochodní symbolizuje světlo a žár Dominikova apoštolátu.
Dominik prodává knihy: Za Dominikových studií vypukl v Palencii krutý hladomor. Dominik pohnut soucitem s trpícími prodal veškerý svůj majetek včetně vzácných pergamenových knih, aby potřebným obstaral jídlo. „Nechci studovat z mrtvých kůží, když lidé umírají hlady,“ prohlásil.
Muž modlitby: V Osmě si Dominik navykl setrvávat po většinu nocí na modlitbách a pokračoval v tom až do smrti. Od svatostánku přecházel k ukřižovanému Spasiteli, zastavil se u všech oltářů a všech svatých a opět se vracel ke svatostánku. Tato praxe navštěvování oltářů se později u dominikánů rozšířila.
Obrácení hostinského: Cestou na sever se Diegova družina zastavila v Toulouse. Když Dominik viděl, že obyvatelé toho kraje jsou zcela oddáni herezi, zachvátil ho velký soucit. Celou noc strávil v debatě s hostinským, jenž byl také heretikem. Přesvědčoval ho s takovou moudrostí a horlivostí, až ho s pomocí Božího Ducha přivedl zpět k víře.
Papežští legáti: Diego a Dominik se na své cestě potkali s papežskými legáty, kteří se vraceli ze své neúspěšné mise v boji proti heretikům. Nedosahovali žádných výsledků, protože nekázali pokorně jako jejich protivníci, ale dávali najevo svou moc a vysoké postavení. Jezdili na koni, provázeni okázalou družinou, víru předkládali autoritativně, vyhrožovali tresty. Diego a Dominik rozpoznali, že v boji proti herezi je třeba přijmout apoštolský způsob života, putovat v chudobě, hlásat Boží slovo pokojně, s pokorou a trpělivostí. Tak se zrodil nový způsob kázání napodobující samotného Krista.
Srdce dominikánského apoštolátu: Sestry shromážděné v Prouille vedly duchovní život, zpívaly žalmy, pracovaly a modlily se za kazatele. Zároveň jim poskytovaly útočiště, kde se misionáři mohli občerstvit a v samotě a modlitbě načerpat nové síly pro svůj apoštolát. Dominik tento konvent, jenž se stal kolébkou rozjímavých sester a také srdcem dominikánského apoštolátu, nazval „Svaté kázání v Prouille“. Zde vidíme základy dominikánského způsobu života, jejž později Tomáš Akvinský vyjádří slovy „contemplare, et contemplata aliis tradere“, a také základy dominikánské rodiny, kde se každý svým vlastním způsobem podílí na poslání řádu.
Slovem i příkladem: Dominik se horlivě věnoval kázání a svědčil i svým osobním životem. Svědkové se shodovali, že nikdy nepoznali člověka tak pokorného, který si tak málo cenil lidské cti a bohatství. Ve vší prostotě projevoval navenek své umrtvování a chudobu, mohl-li tím lidi oslovit. Neúnavně kázal slovem a stejně i příkladem svatého života.
Studium ve službě spásy: Dominik zavedl ve věci studia mnoho nového. Studium uspořádané tak, aby napomáhalo službě spásy, včlenil do poslání svého řádu. On, který s sebou stále nosil evangelium svatého Matouše a listy svatého Pavla, vodil bratry do škol a posílal je do větších měst, „aby studovali, kázali a vytvořili konvent“. Studium má směřovat hlavně k tomu, aby bratři mohli být užiteční duchovnímu prospěchu bližních.
Jdi a kaž! Při modlitbě v bazilice svatého Petra v Římě se Dominikovi zjevili apoštolové Petr a Pavel, předali mu poutnickou hůl a knihu, insignie putujících kazatelů, a svěřili mu poslání: „Jdi a kaž!“ Dominik spatřil své bratry rozptýlené po celém světě, jak putují po dvou a hlásají Boží slovo. Po tomto vidění se Dominik rozhodl vyslat své bratry do světa, navzdory mnohým protestům a námitkám. „Když se zrno rozhází, vzejde z něj úroda, když zůstane na hromadě, shnije,“ vysvětloval a s důvěrou vůči Bohu i bratřím ujišťoval: „Nebojte se, všechno se podaří!“
Pro kázání a spásu duší: Dominik rozhodl, aby stanovy nezavazovaly bratry pod hříchem a aby představení měli moc dispenzovat bratry, pokud je to třeba, zvláště ve věcech, které by byly na překážku studiu, kázání či působení ke spáse lidí. Řád byl založen pro kázání a spásu duší, a tak veškerá jeho činnost musí směřovat k tomu, aby byl prospěšný spáse bližních.
Přímluvce v nebi: Když Dominik umíral, stáli bratři kolem jeho lože a plakali. Dominik jim pravil: „Neplačte! Po své smrti vám budu užitečnější a budu vám moci účinněji pomáhat než za svého života.“ Podle legendy měl jeden z bratří v Brescii v hodině Dominikovy smrti vidění, jak andělé pomocí dvou žebříků, které drží Kristus a Panna Maria, odnášejí Dominika do nebe.
