Bartolomé de Las Casas

Součástí dominikánského povolání je také úsilí o spravedlnost. Vášnivou touhu po spravedlnosti nacházíme např. u Bartolomého de Las Casas, jenž svůj život zasvětil službě Indiánům.

Bojoval za to, aby byli uznáni za svobodné lidské bytosti a jejich zotročování odsuzoval jako do nebe volající hřích. Zároveň se ohrazoval proti násilné evangelizaci, v duchu svatého Dominika prosazoval hlavní zásadu hlásání Božího slova: musí respektovat svobodu druhého a stavět na pokojném přesvědčování.

Las Casas svým úsilím přispěl k respektování každého člověka jako Božího obrazu, jako svobodné bytosti mající nezadatelná práva. Ukázal, že hlasání víry není možné bez spravedlnosti a že jediným způsobem, jak druhé přivést k víře, je křesťanská láska.

Život

Bartolomé de Las Casas se narodil se roku 1484 v rodině, kde nechyběla touha po dobrodružství a úspěchu. Jeho otec a strýci se zúčastnili s Kryštofem Kolumbem jeho druhé cesty, jejímž výsledkem bylo definitivní obsazení Hispanioly, ostrova, na němž se dnes nachází Haiti a Dominikánská republika.

Tutéž cestu podnikl i Bartolomé. Na kněze byl sice vysvěcen v Římě, ale první mši sloužil v září 1510 právě na Hispaniole. Odtud přesídlil na Kubu, kde se z něj stal typický encomendero, držitel indiánské vesnice. Osloven kázáním dominikána Antonia de Montesinose si uvědomil nespravedlnost tohoto systému, vzdal se svých statků a svůj život zasvětil službě Indiánům. Zastával se jejich práv i u španělského kardinála a regenta kastilského království, slavného františkána Cisnerose, který mu udělil oficiální titul „ochránce Indijců“.

V roce 1522 vstoupil k dominikánům a studiem a modlitbou se připravoval na další boj. Využíval všech příležitostí k prosazování spravedlnosti. Zasvětil tomuto poslání všechen svůj čas a nesmlouvavě za ně bojoval na rovině filosofické i teologické, právní i administrativní. V mnoha memorandech, zprávách pro úřady a žádostech určených Radě pro Indie Las Casas neustále dokazoval, že na Indiánech je pácháno násilí jednak jejich násilným zotročením při konkvistě, ale i ekonomickou a společenskou nadvládou kolonizátorů nad nimi.

V roce 1542 dosáhl Las Casas od císaře Karla V. vydání zákonů na ochranu Indiánů, v roce 1543 byl jmenován členem Rady pro Indie a biskupem v Chiapasu, ohromné diecézi rozkládající se na území dnešní Guatemaly a Mexika od Atlantiku až k Tichému oceánu. Zde se pokusil vybudovat misijní dílo založené na evangeliu. Misionáři postupovali pomalu, nepoužívali žádné zbraně a nepřiváděli s sebou žádné osadníky, ale spolupracovali s již pokřtěnými Indiány. Jejich mírové působení připomíná slavné jezuitské a františkánské redukce ze 17. století. Byla to první zkušenost tohoto typu a vzor všech ostatních mírumilovných misijních pokusů, i když trvala jen několik let.

Po rezignaci na biskupský úřad v Chiapasu strávil zbytek svého života úzkou spoluprací s císařským soudem ve věcech týkajících se Indie. Zemřel 18. července 1566 v Madridu.