svatý Augustin
Přichází slavnostní čas, kdy mám napomenout a povzbudit vaši lásku v Pánu. I kdybych já sám nic neřekl, sám čas vás dostatečně upomíná a povzbuzuje, abyste se ještě pohotověji a horlivěji než obvykle snažili o půst, modlitbu a almužnu.
[…]
Během těchto dní se stává téměř povinností projevovat v almužně větší štědrost. Co může být spravedlivějšího než jako projev milosrdenství vynakládat to, co si díky své zdrženlivosti odpíráte? A co může představovat větší pochybení než odmítání sebezáporu, neustálé a lakotné hromadění majetku nebo nenasytné a rozmařilé plýtvání? Zamyslete se, komu dlužíte to, co si sami odpíráte, aby tak to, oč zdrženlivost obírá chtivost, milosrdenství poskytlo lásce.
Co nyní mohu říci o tom způsobu milosrdenství, které nerozdává ze svých zásob a peněz, ale vychází ze srdce? Co se stává břemenem, když si to ponecháš a nenecháš odejít? Mluvím o hněvu namířenému proti druhému, o hněvu zůstávajícímu v srdci. Co může být hloupější než se navenek vyhýbat nepříteli, a přitom si ještě mnohem horšího nepřítele chovat v nitru srdce? Proto apoštol Pavel říká: „Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem.“ (Ef 4, 26) A hned dodává: „Nedopusťte, aby vás ovlivnil ďábel.“ (Ef 4, 27) Přesně to dělá ten, kdo rychle nevyžene hněv ze své mysli a umožní tak jako skrze bránu vstoupit do ní ďáblu. V prvé řadě je tedy třeba jednat tak, aby nad hněvem nezapadlo slunce. Slunce spravedlnosti ať neopouští samotnou mysl.
Pokud ale v něčím srdci zůstal hněv až doposud, nechť jej zažene den utrpení Páně, který se již rychle blíží. Pán se přece nehněval ani na své vrahy – když visel na kříži, pronesl za ně modlitbu a prolil krev. Pokud tedy v srdci kohokoli z vás nestoudně zůstává až do těchto svatých dní hněv, ať hned teď odejde, aby tak modlitba mohla bezpečně vycházet a nedrhla, nekoktala či se nestyděla pod vahou svědomí, až dojde k tomu místu, kde se má říkat: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ (Mt 6, 12) Chcete prosit, aby se vám za něco nedostalo odplaty a aby se vám něčeho dostalo. Tedy „odpouštějte, a bude vám odpuštěno, dávejte, a bude vám dáno.“ (Lk 6, 37–38)
To máte mít díky neustálému rozjímání na paměti, bratři, i kdybych vám to nepřipomínal. Když tedy můj hlas stojí ve službě tolika božským svědectvím a napomáhá slavení tohoto dne, nemusím mít obavu, že snad někdo z vás opovrhne tím, co jsem řekl – nebo lépe: co Pán nás všech řekl mým prostřednictvím. Naopak doufám, že jeho stádce pozná, že řečené pochází od něj, a poslechne toho, jemuž je třeba skutečně naslouchat.
Úryvek ze sbírky postních promluv svatého Augustina, která vyšla v nakladatelství Krystal OP