Bratru Rajmundovi z Kapuy z Řádu kazatelů
Svatá Kateřina Sienská
Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie.
Nejdražší otče ve sladkém Ježíši Kristu. Já Kateřina, služebnice a otrokyně služebníků Ježíše Krista, píši vám v jeho drahocenné krvi s touhou vidět vaše srdce a veškerý váš cit svlečený ze sebelásky, a to proto, aby vám sebeláska nebránila být ženichem Pravdy a neučinila z vás ustrašeného pastýře, který by kvůli strachu přestal horlit pro svatou spravedlnost u sebe a u svých svěřenců.
V těch, kdo setrvávají v sebelásce, totiž spravedlnost nezáří. A oni se proto k sobě nechovají tak, jak by měli – tedy s nenávistí a znechucením díky sebepoznání –, ani nevzdávají slávu Bohu a chválu jeho jménu, ani svým svěřencům nedávají příklad svatého a dokonalého života, nenapomínají viníka, ani neshlížejí shovívavě na dobrého člověka, jehož by měli povzbuzovat a pomáhat mu najít cestu do svatého řádu. Tak se člověk, který setrvává v sebelásce, namísto spravedlnosti dopouští nespravedlnosti. Proto je třeba, abychom se vysvlékli ze sebe samých a oděli se do ukřižovaného Krista, nastoupili na loď nejsvětějšího kříže a s ní pluli beze strachu přes toto rozbouřené moře. Platí totiž, že kdo se nachází na této lodi, nemusí propadat otrockému strachu, neboť loď je zásobená všemi druhy jídla, na něž si duše jen vzpomene. My se pak nebudeme bát ani žádných protivětrů, které by na nás útočily a brzdily nás, takže bychom nemohli bez meškání naplnit naše tužby. Naopak, budeme se plavit s živou vírou, protože na lodi je dost potravy a loď sama je natolik pevná, že žádný vítr, jakkoli hrozivý, ji nemůže nikdy nahnat na útes a rozbít ji. Je ovšem pravda, že Bůh často dovolí, aby se přes tuto loď převalily mořské vlny. Činí tak ne proto, abychom se utopili, ale abychom lépe a dokonaleji rozpoznávali čas míru od času bouřlivého, abychom se v čase míru nenechali ukolébat bláhovou důvěřivostí, ale s pokornou neustálou modlitbou se vraceli k svaté bázni a se svatou rozpálenou touhou na této lodi kříže stále usilovali o Boží čest a spásu duší. Proto Bůh dovoluje, aby nás ďábel, tělo a svět stíhali svými bouřlivými vlnami.
Duše, která je na palubě, však nestojí pouze na jejím okraji, ale vrhá se do samotného nitra, na dno lodi, do hlubiny planoucí a žhnoucí lásky ukřižovaného Krista. Toto jí nezpůsobí žádnou bolest, naopak: duše se odsud pozvedne mnohem více posílena a bude chtít statečně a bez viny snášet utrpení, těžkosti a výčitky světa, neboť ve vlnách okusila a poznala Boží prozřetelnost.
Žádám vás tedy a chci, abyste vysvlečen ze sebelásky a oděn do učení ukřižovaného Krista nastoupil na tuto loď nejsvětějšího kříže a plavil se na ní přes rozbouřené moře se světlem přesvaté živé víry a s perlou pravé a svaté spravedlnosti vůči sobě samému a vůči lidem vám svěřeným. Nic dalšího už nepovím. Zůstávejte ve svaté a sladké lásce Boží.
Sladký Ježíši, Ježíši lásko.
Z knihy Listy svaté Kateřiny Sienské, která vyšla v nakladatelství Krystal OP