Benedikt Mohelník OP
Účastí na eucharistickém dění, které kulminuje v přijímání svátostných způsob, jejichž materiální podstata se proměnila v živou přítomnost Krista v jeho utrpení, jsme vtahováni do duchovní podstaty Ježíšovy oběti. Ta spočívá v Ježíšově bezvýhradné a dokonalé lásce k Otci, pro kterou neváhá zřeknout se vlastního pozemského života. Do této lásky k Otci projevené do krajnosti na kříži jsou zahrnuti všichni lidé, které miluje Otec. Není člověk, kterého by Bůh Otec nemiloval, není člověk, pro kterého by Ježíš váhal vydat svůj život, a není člověk, kterému by Duch svatý odpíral posvěcení, jímž ho začleňuje do Kristova mystického těla. Vlastním smyslem zpřítomnění Ježíšovy oběti posvěcující silou Ducha je tudíž duchovní oběť všech věřících, kteří jsou s Kristem jedno tělo. Když věřící přijímá chléb proměněný první konsekrací, díky druhé konsekraci mu přináší novou kvalitu, jíž je účast na Otcově lásce k jeho Synu a na opětované lásce Syna vůči Otci; touto sdílenou láskou je Duch svatý. Proto také může křesťan přinášet sám sebe jako duchovní oběť.
Duchovní oběť se nemůže omezit na liturgickou účast na slavení eucharistie. Podobně jako je Ježíšova oběť vlastního života zcela nerituální, duchovní oběť křesťana má své těžiště mimo rituální rámec bohoslužby. Samozřejmě, že slavení eucharistické bohoslužby je tím nejlepším způsobem, jak se ztotožnit s Kristovou obětí a připodobnit se k ní. Účast na Ježíšově oběti nám je darována. Slavení liturgie nám to neustále připomíná a neustále jsme při ní posvěcováni Duchem do podoby Kristovy. Ale až praktikování účinné a konkrétní lásky k potřebným všeho druhu otevírá přístup ke skutečnému pochopení tajemství eucharistie a je zároveň předpokladem pro plnou účast na ní a pro její duchovně plodné přijímání. Ten, kdo se přijímáním Kristova těla přítomného v chlebě stává součástí mystického těla církve, nemůže být netečný k potřebám hladových a žíznivých, cizinců a nahých, nemocných a vězněných, s nimiž se sám Kristus osobně identifikuje, když je nazývá svými bratry (srov. Mt 25).
Kdo přijímá v eucharistii Krista obětujícího se z lásky, sám se má stávat obětovanou láskou. Vždyť Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1 Tim 1, 15), a ještě když jsme sami byli Boží nepřátelé, Bůh nás se sebou smířil krví svého Syna (Řím 5, 10). Eucharistie je tak měřítkem postoje každého křesťana a celého společenství církve ke světu. Kristova eucharistická oběť je obětí za všechny lidi. Kdo přijímá eucharistii, přijímá Krista, který miluje svět hříšníků do té míry, že jsou mu dražší než vlastní život a dává jej za ně. Pozitivní postoj ke světu tak není záležitostí svobodného výběru jednoho z mnoha akcentů křesťanské duchovnosti. Je nutným důsledkem autentického prožívání eucharistie. Křesťan nemůže přijímat Krista přítomného v eucharistii, aniž by byl proměňován Kristovou obětující se láskou. K Ježíšově duchovní oběti, kterou slavení eucharistie obsahuje, se můžeme připojit jedině láskou darovanou svým bližním. Svět je vykupován duchovní obětí nezištné lásky, která má v Kristu na kříži svůj nevyčerpatelný zdroj a ve skutcích členů jeho mystického těla se dotýká konkrétních lidí v tomto světě.
Ukázka z nového čísla revue Salve 4/2022 – svatost
Foto: © Petr Neubert