Augustin Prokop OP
V tomto roce 5. ledna si připomínáme 60. výročí úmrtí Emiliána Františka Soukupa OP, jenž patří mezi význačné osobnosti olomouckých dominikánů první republiky. Narodil se v Malešicích v jižních Čechách 9. května 1886. Gymnázium vystudoval v Českých Budějovicích a po maturitě v roce 1903 vstoupil do řádu sv. Dominika v Olomouci. Česká provincie tehdy ještě neexistovala. Od roku 1856 byla česká provincie spojená s provincií rakousko-uherskou s názvem provincia Imperii, tedy Říšská provincie. Cílem bylo obnovit řeholní kázeň, která byla narušená zásahy josefinské vlády do klášterního života. František Soukup tedy vstupoval do Říšské provincie. Při přijetí do řádu dostal řeholní jméno Emilián. Noviciát absolvoval v Olomouci, 12. září 1904 složil první sliby. Pak ale nastoupil do kláštera v Grazu, kde tehdy existovalo provinční studium. V té době vrcholilo úsilí českých dominikánů o obnovu české provincie. Magistr řádu bl. Hyacint Cormier OP pak 14. září 1905 českou provincii obnovil. Ve studiu pokračoval bratr Emilián v Olomouci. Obnovená provincie se z počátku potýkala s mnoha problémy. Jedním z nich byl nedostatek profesorů. Proto čeští bratři vyslali vysoce inteligentního bratra Emiliána v roce 1908 na vyšší studia do Düsseldorfu. Zde studoval do roku 1911 a do Čech se vrátil jako lektor teologie. V Düsseldorfu přijal 1. srpna 1909 kněžské svěcení. Hned po návratu začal vyučovat na olomouckém provinčním studiu filosofii a dogmatiku, později rovněž apologetiku a etiku. Kromě řady klášterních funkcí se věnoval s velkým nasazením kazatelské a zpovědní službě. Stal se velmi oblíbeným zpovědníkem. Úkolů přibývalo. Často byl zván na různé přednášky, přispíval svými články do různých časopisů, byl redaktorem časopisů Pán přichází a homiletického časopisu Katolický kazatel, byl cenzorem knih v olomoucké arcidiecézi.
2. července 1918 byl zvolen za převora olomouckého kláštera. Olomoucký klášter řídil pět kadencí. Z dosavadních funkcí a úkolů mu žádný neubyl, ale spíše přibývaly. Sestry sv. Voršily si jej zvolily za svého řádného zpovědníka a byl rovněž jmenován ředitelem 3. řádu sv. Dominika. 17. září 1930 ukončil čtvrtou kadenci jako olomoucký převor. Na odpočinek ale nebyl čas. Olomoučtí bratři jej zvolili za svého podpřevora. Byl jmenován superiorem rozvíjející se kongregace sester dominikánek v Olomouci Řepčíně. V roce 1932 se zúčastnil jako definitor generální kapituly v Saulchoir v Belgii a po návratu do provincie byl 27. září po páté zvolen za převora v Olomouci.
V letech 1932–1940 byl pod jeho vedením postupně zpracováván a vydáván český překlad Teologické sumy Tomáše Akvinského, na němž se podílela řada olomouckých dominikánů. Šlo o mimořádné dílo nejen po stránce hmotné – celkem bylo vydáno 5500 stran textu v šesti svazcích, ale především pro význam Tomáše Akvinského pro evropskou duchovní kulturu a její západní orientaci.
V roce 1939 bylo olomoucké studium povýšeno na generální. Napomohla tomu politická situace. Nacistické Německo okupovalo Čechy a byl vydán zákaz studií v zahraničí. Aby mohli čeští bratři studovat a získávat tituly, vyžádal tehdejší provinciál Metoděj Habáň OP na magistrovi řádu M. S. Gilletovi OP povýšení provinčního studia v Olomouci na generální. P. Emilián Soukup byl jmenován proregentem. Studium vedl do roku 1946, kdy byl raněn mrtvicí a ztratil paměť. Po likvidaci klášterů se po mnoha bolestných oklikách dostal do kněžského domova na Moravci. V roce 1950 mu byla amputována noha. Zbytek života prožil v bolesti a oběti. Zemřel na Moravci 5. ledna 1962 a byl pohřben na místním hřbitově. Když v roce 1984 zemřel P. Metoděj Habáň, využil tehdejší provinciál Ambrož Svatoš OP příležitosti, nechal exhumovat ostatky P. Soukupa a ty pak byly spolu s tělem zesnulého P. Habáně uloženy do řádové hrobky v Olomouci.
Bibliografie:
- Rozvila se růže. Ze života Marie Panny, 1924;
- Člověk a jeho dílo, 1927;
- Mluvil v podobenstvích. 600 příkladů o náboženském životě naší doby, 1932;
- Blahoslavená Zdislava Berkovna, 1934;
- Svatý Dominik, 1934;
- Filosofie náboženství, 1935;
- Ascende superius. Promluvy k bohoslovcům, 1938;
- Úvod do Summy theologické sv. Tomáše Akvinského (s Arturem Pavelkou), 1941.
Sborníky:
- Příruční slovník biblický, ed. P. Škrabal, 1940;
- Svatý Tomáš Aquinský, 1924;
- Nový postup filosofie náboženství vůči moderním proudům, Sborník mezinárodních tomistických konferencí v Praze 1932, ed. M. Habáň, 1933.
Časopisecké příspěvky:
- Co jest pravda, Nová synthesa, Za absolutním, Záchrana vědy, FR 1929;
- Měřítko inteligence, Ohnisko pravdy, U kořene skepse, Ze záhad pohybu, FR 1930;
- Z filosofie náboženství, FR 1931;
- Z náboženské psychologie, FR 1932;
- Tomismus v náboženské psychologii, FR 1933;
- Intuice v náboženství. Blondelismus, Spravedlnost základem státu, FR 1935;
- Cíl a původ rodiny, Životní zkušenost – princip moudrosti, FR 1936;
- Opus justitiae pax, Historický vývoj pojmu náboženství, Úkoly české filosofie, FR 1939;
- Doslov k velkému dílu. Český překlad Theologické summy sv. Tomáše Akvinského, FR 1940;
- Na hlubinu aj.
Edice:
- T. Akvinský: Summa theologická, 1937–1940.