Vánoční zamyšlení

fr. Antonín Krasucki OP

Přejeme si štěstí, spokojenost, pravou vánoční pohodu. Je to správné, ale je to málo. Zvlášť letos to není podle našich představ. Možná se tím přibližujeme podstatě Vánoc víc, než si myslíme. Vidíme Marii nesoucí pod srdcem Dítě. Velká chvíle zvěstování, velká, upřímná a nadšená odpověď. Uvěřila Bohu a jistě i ona měla své nejlépe míněné představy. Každá matka touží po tom, aby se její dítě narodilo v lidsky důstojných podmínkách.

Možná si představovala vše jiné, jen ne to, že bude mimo svůj domov, zakusí nejistotu namáhavé cesty, odmítnutí a nepochopení. Její Dítě se narodilo ve chlévě, avšak ten chlév byl plný její lásky a důvěry! Uvěřila Bohu a On si klidně dopustí, že je všechno jinak. Ale i když bylo všechno jinak, to podstatné a důležité se stalo – Bůh vstoupil do našeho světa skrze svého Syna Ježíše Krista. Betlémský chlév byl tako plný Boha. Pán Bůh si vždycky to „své“ pohlídá a ochrání. Není závislý na našich představách a plánech.

Nadpřirozená láska není emocionální stav, který buď prožíváme, nebo ne, případně jej uměle vyvoláváme. Při modlitbě, a nejen při ní, není třeba za každou cenu probouzet své city, abychom něco „prožili“. Náš kontakt s Bohem je duchovní, nikoli smyslový, a není třeba se obviňovat, že se necítíme dobře a nadšeně při modlitbě. Vnitřní radost se v nás nachází hlouběji než na smyslové a psychické rovině. Právě proto je možné mít radost z Boží přítomnosti i tehdy, když přicházejí těžkosti. (1)

Vánoce jsou o víře, že i když se nenaplňují naše nejlepší představy, Pán Bůh nám není vzdálenější nebo dokonce v naší situaci bezmocný. On zde není proto, že jeho blízkost cítíme, není zde proto, že si to zasloužíme, nýbrž proto, že to slíbil: budu s vámi až do konce světa! Přejme si především Vánoce plné víry a důvěry v Jeho blízkost!

(1) srov. W. Giertych OP: Acedia, czyli znużenie Bogiem