Tomáš Akvinský
andělský učitel
Svatý Tomáš vynikajícím způsobem rozvinul Dominikovu touhu po hledání pravdy. Ukázal, že člověk je schopen poznávat Boha svým rozumem a že mezi křesťanskou vírou a rozumem existuje přirozená harmonie.
Církev Tomáše dodnes pokládá za učitele myšlení a vzor teologického bádání. Jeho dílo, zahrnující komentáře Písma svatého, komentáře Aristotelových spisů a závažná systematická pojednání, mezi nimiž vyniká Teologická suma, má zásadní význam pro dějiny filosofie a teologie.
Studium je pro Tomáše neodmyslitelnou součástí lidského života. Chápe jej v nejširším smyslu jako poznávání pravdy, lásku k pravdě. Důležitým pramenem studia je Písmo svaté, součástí studia je rozjímání a kontemplace pravdy. Studium nemá být samoúčelné, má vést ke sdílení pravdy druhým – „contemplata aliis tradere“.
Život
Svatý Tomáš se narodil v roce 1225 na hradě Rocca Sicca nedaleko Monte Casina v rodině hrabat z Akvina. Otec jej určil pro duchovní stav a v pěti letech ho poslal na vychování k benediktinům na Monte Casino. Tam Tomáš získal základní vzdělání a pokračoval ve studiu na univerzitě v Neapoli.
Přes odpor rodiny vstoupil v Neapoli do řádu sv. Dominika. Studoval pak v Paříži a Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. V roce 1252 začal vyučovat na pařížské univerzitě. V roce 1259 jej představení povolali do Říma jako generálního kazatele, ale už rok nato si jej vyžádal papež Urban IV. na svůj dvůr do Orvieta. V tomto období ustanovil papež svátek Božího Těla a sv. Tomáš k němu složil nádherné hymny.
V roce 1265 se sv. Tomáš vrátil do Říma a stal se regentem provinčního studia. Tři roky nato se musel znovu vrátit do Paříže, kde hájil profesory žebravých řádů proti jejich odpůrcům. Od roku 1272 řídil řádové studium v Neapoli. Na papežův příkaz se vydal v roce 1274 do Lyonu, kam byl svolán koncil. Zemřel však cestou v klášteře cisterciáků Fossa Nuova 7. března 1274.
Do seznamu svatých jej zařadil papež Jan XXII. 18. července 1323. Pius V. jej v roce 1567 prohlásil učitelem církve a Lev XIII. patronem všech vysokých škol.
Jacques Maritain o sv. Tomášovi napsal: „Dílem sv. Tomáše bylo přivést do služeb Kristových všechny síly inteligence. Jeho svatost byla svatostí rozumu, osvíceného rozjímáním.“ Svým dílem vytvořil systém křesťanské filosofie i teologie, nemálo přispěl k porozumění s východními církvemi. Můžeme právem říci, že byl nejučenější mezi světci a nejsvětější mezi učenci.
Citát
Ze všeho, oč lidé usilují, je nejdůležitější úsilí o moudrost, které co do dokonalosti, vznešenosti, užitečnosti i radosti převyšuje všechno ostatní.
Co do dokonalosti proto, že čím víc člověk usiluje o moudrost, tím víc má účast na opravdové blaženosti. Mudrc totiž praví: „Šťastný člověk, jenž přemítá o moudrosti.“ (Sir 14, 20)
Co do vznešenosti proto, že právě takto se člověk začíná podobat Bohu, který „vše učinil moudře“ (Žl 104, 24). Jelikož podobnost je příčinou lásky, vytváří studium moudrosti přátelství mezi námi a Bohem. Právě proto se v Knize Moudrosti říká, že moudrost je pro všechny lidi „nevyčerpatelným pokladem, kdo ji získávají, nakloní si Boží přátelství“ (Mdr 7, 14).
Úsilí o moudrost vše převyšuje co do užitečnosti, neboť právě moudrost nás vede do království nesmrtelnosti: „touha po moudrosti přivádí ke kralování“ (Mdr 6, 20), a vše převyšuje i co do radosti, protože „její společnost nepůsobí hořkost, styk s ní nepůsobí trápení, nýbrž potěšení a radost“ (Mdr 8, 16).
(Tomáš Akvinský, Suma proti pohanům, kniha I, kap. II)