Četba Písma

Osmý způsob modlitby svatého Dominika: Rozjímavá četba

Svatý Dominik znal ještě i jiný, vznešený a upřímný způsob modlitby, kterou pěstoval především v době po liturgické modlitbě v chóru nebo po společném díkůčinění u stolu. Uvažoval v duchu o božských slovech, která právě bratři zpívali v chóru nebo v refektáři, a zároveň byl jimi povzbuzen.

Uchýlil se v duchu oddanosti rychle na osamělé místo a sedl si v cele nebo někde jinde, aby se usebral a v přítomnosti Boží četl a modlil se. Seděl potom klidně, nejdříve udělal kříž a pak otevřel knihu. Tak četl a nechal čtené působit na svou mysl, jako by slyšel Pána samého, jak k němu mluví, jak to říkají slova žalmu: „Naslouchat budu, co Bůh nyní poví“ (Žl 84, 9).

Bylo to, jako by vedl živý rozhovor s druhem. Někdy jeho hlas i jeho jednání projevovaly netrpělivost. Potom opět klidně naslouchal, rozmlouval a argumentoval, usmíval se a zároveň plakal, upřeně se na něco díval nebo sklonil hlavu. Pak opět klidně mluvil a bil se v prsa. Kdyby ho byl někdo zvědavý chtěl pozorovat, byl by viděl, jak svatý otec Dominik jde jako Mojžíš na poušť, přichází k Boží hoře Chorebu a vidí hořící keř, z kterého Pán k němu mluvil a před kterým padl na zem. Boží hora představuje prorocký způsob, jak snadno můžeme dospět od čtení k modlitbě, od modlitby k rozjímání a od rozjímání ke kontemplaci.

Když pak sám četl, často se sklonil ke knize a políbil ji, aby jí prokázal úctu, zvláště když to byla kniha evangelií nebo když vlastními ústy vyslovoval Kristova slova. Často odvrátil svou tvář a skryl ji ve své kapě, nebo si položil tvář do dlaní a zahalil se kapucí. Potom také plakal plný touhy a s vnitřní starostlivostí. Pak opět uctivě povstal a sklonil hlavu, jako by chtěl děkovat vznešené osobě za obdržená dobrodiní. A opět se zcela uklidnil a uvolnil a pokračoval v četbě knihy.