AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let
CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 

Zakončení jubilea 800 let potvrzení řádu v Římě

Jubileum 800 let od potvrzení řádu bylo na celořádové úrovni uzavřeno mezinárodním kongresem a slavnostní mší svatou s papežem Františkem.

Mezinárodní kongres se konal od 17. do 21. ledna 2017 v prostorách řádové university Angelicum. Obsah kongresu dobře vyjadřoval jeho název: Posláni kázat evangelium. Sjelo se na něm více než 600 bratří, kongregačních sester, dokonce několika mnišek, členů bratrstev a institutů, laiků a členů hnutí mládeže, zkrátka celá dominikánská rodina. Zastoupeny byly všechny kontinenty, na nichž řád působí, byť v různé míře.

První den byl vyhrazen pouze slavnostnímu zahájení, které začalo v 18 hod. ve velké aule Angelica, kde se v následujících dnech odehrávaly hlavní společné části kongresu. Na úplný začátek jsme mohli shlédnout krátký francouzský film Krása Slova, který prezentuje činnost bratří, a vyslechnout oficiální hymnu řádového jubilea v podání žáků římské školy sester dominikánek. Už při tomto zahájení zazněly první zásadní příspěvky. První pronesl bývalý magistr řádu Carlos Azpiros Costa, dnes arcibiskup v Argentině, který stál u počátku devítileté přípravy na oslavu jubilea. Navázal současný magistr řádu Bruno Cadoré, který definoval dominikánskou rodinu jako komunitu hlásání evangelia. Podnětný příspěvek zazněl od švýcarského kapucína a generální ministra celého řádu Maura Jöhri. Zaměřil se na téma současné sekularizace, které, chceme-li úspěšně kázat Boží slovo, se musíme postavit čelem. Ve svém vystoupení se odvolával i na Tomáše Halíka. Modlitbu na zahájení kongresu pronesl O. Dominik Duka OP. (Můžete si ji přečíst v českém překladu.) Slavnostní zahájení uzavřelo vystoupení hudebního tělesa z Mnichova, které tam při našem kostele vede fr. Robert Mehlhart. Slyšeli jsme mši ke cti sv. Dominika od Johanna Michaela Haydna.

Následující tři dny kongresu měly vždy stejnou základní strukturu. Po společných ranních chválách, pokaždé v jiném jazyce, zazněly dva příspěvky formou přednášky. Po přestávce se účastníci rozdělili do diskuzních skupin, v nichž se nejprve vrátili k předneseným příspěvkům a potom se věnovali rozpravě o tématu, které bylo pro danou skupinu zvoleno. Po obědě se účastníci mohli zúčastnit kulturního programu, divadla či koncertu. Odpolední program vyplnila panelová diskuze. Při ní vystoupili vždy tři panelisté se svými úvodními vstupy a následovala diskuze s publikem v sálu nebo prostřednictvím komunikačních technologií. Panely byly totiž přenášeny přes internet a ti, kdo je takto sledovali, mohli také poslat své otázky.

První den zaměřil naši pozornost na realitu světa, ve kterém žijeme, a na podmínky a situace, v nichž žijí lidé dneška. Příspěvky se věnovaly jak obecné analýze současného světa z politického, společenského a náboženského hlediska, tak konkrétním zkušenostem práce s migranty. Diskuzní skupiny se potom zabývaly tématy, jako je spravedlnost, mír ve světě, péče o životní prostředí, uprchlíci, domorodé obyvatelstvo, lidská práva apod.

Tématem druhého dne bylo kázání chápané jako setkání. Probíraly se otázky mezináboženský dialog, jednota křesťanů, naslouchání druhým a dialog s nimi, vzdělávání, média a digitální svět.

Třetí den se věnoval poslání. Na pořad dne tak přišla témata jako služba Božímu slovu, apoštolátní a pastorační aktivity v universitním prostředí, ve farnostech, v městských centrech, ve zdravotnictví či vězeňství.

Večerní program byl rovněž různorodý. První den uzavřela slavnostní mše svatá slavená magistrem řádu u svaté Sabiny. Druhý večer zamířily naše kroky do římské synagogy. Vrchní rabín se přivítání pomodlit hebrejsky žalm a krátce vyložil smysl knihy Exodus, která v židovské tradici nese jméno Kniha jmen, čímž odkazuje na Mojžíšovo narození a pojmenování dcerou faraóna. Třetí večer nás shromáždil ke společným nešporám v kostele S. Maria Sopra Minerva. Skutečnost, že je zde pochována sv. Kateřina Sienská, byla příhodným podnětem ke krátkým promluvám čtyř dominikánských sester během nešpor o ženských postavách Nového zákona.

Díky kongresu jsme si všichni mohli uvědomit, jak rozmanitý a různorodý je řád sv. Dominika. Nejde jen o pestrost aktivit, ale také o rozdílnost kulturního a náboženského kontextu. Jiné starosti máme v Evropě a jiné obtíže musí řád překonávat např. v Jižní Americe. Zcela specifické je působení bratří ve většinově muslimských zemích. Svědectví sestry působící v Iráku, jejíž komunita musela utéct z Mosulu, později z Karakoše, aby nakonec spolu s dalšími křesťany našla útočiště v Erbílu, nenechalo netečným nikoho. A přitom jsem zakoušel, že řád spojuje hluboká jednota. Charisma kázání, které sv. Dominik s prvními bratřími od Ducha Svatého přijal a rozvinul, je silným poutem nejen všech dominikánů a dominikánek dnes, ale i napříč osmi staletími působení řádu. Znovu nám vyvstalo před očima, jak naléhavě dnešní svět potřebuje slyšet Radostnou zvěst o Boží lásce k člověku. Bude to znít nejspíš frázovitě, ale svět je skutečně rozdrásán, často doslova až do krve. A sám si nepomůže a ani si pomoct nemůže. Sebedůkladnější bezpečnostní opatření všeho druhu nás nezachrání. Často si vytváříme strašlivě falešné iluze. I u nás vidíme, kolik lidí je vlastně bezradných. Touží po dobru, kráse, lásce. Jenomže bez Dobra, Krásy a Lásky zůstane naše touha nenaplněná. Ale jak by mohli rozpoznat Otcovu tvář v Kristu a jeho církvi, když jim to nikdo neřekne, když by jim nikdo nekázal evangelium?

Kázání v dnešním světě od nás vyžaduje velkou odvahu. Kázat Boží slovo bez odvahy není možné. Nejde jen o odvahu k překročení ostychu mluvit s lidmi o Božích věcech, když tušíme, že to od nás nechtějí slyšet. Jde o odvahu snažit se nejprve porozumět světu, době, ve které žijeme. Skrýváme se za pravdy víry, které jsou stále stejné. Ony nepochybně takové jsou. Ale je na nás nalézt takový jazyk, kterým o nich budeme mluvit, aby mu lidé dneška rozuměli. Je to odvaha jít s dobou, což znamená jít k lidem v jejich životních situacích, odvaha nést s našimi současníky jejich těžkosti, odvaha snášet své bližní, když jsou obtížní, nechápaví, odmítají nás. Jde o odvahu mít rád každého jednoho člověka, kterému chceme říct, že ho Bůh bezpodmínečně miluje. Pak budou mít slova našeho kázání váhu a probudí v lidských srdcích víru. Ale vždyť tak to dělal sám Ježíš a po něm apoštolové a podle nich sv. Dominik…

Kongres uzavřelo sobotní dopolední setkání všech účastníků. Nejdříve přednesli své postřehy zástupci jednotlivých větví řádu. Jejich vystoupení střídala společná modlitba. Magistr řádu shrnul obsah celého kongresu nejen na základě příspěvků přednášejících, ale také za použití sumářů vypracovaných ve všech diskuzních skupinách v průběhu uplynulých dní. Podle otce Bruna bylo možné z průběhu kongresu vyvodit, že řád má tři silná přesvědčení: přesvědčení o naléhavé nutnosti kázání, díky němuž chce sám Bůh promlouvat k dnešnímu světu; přesvědčení o tom, že bratrství a přátelství je nejsrozumitelnější jazyk našeho kázání; přesvědčení, že prvním způsobem kázání je setkání, a to setkání kazatele s Kristem a setkání kazatele s člověk, ke kterému chce o Kristu mluvit. Tato tři přesvědčení jsou také cestou naší svatosti a našeho posvěcení. Ke ztišení a  rozjímání přispělo i taneční představení na téma poslání sv. Dominika, které předvedli mladí umělci spjatí s komunitou bratří v Newcastlu. Na samotný závěr udělil magistr řádu požehnání a symbolicky vyslal řád kázat do celého světa.

Mše sv. v Lateránské bazilice v sobotu odpoledne byla vyvrcholením kongresu a uzavřením jubilea. Připojilo se k ní mnoho dalších členů a přátel řádu. Liturgii doprovodila nádhernými zpěvy schola z našeho kláštera v Krakově a sbor choralistů. Mši sv. s nástupcem sv. Petra a tím také s nástupcem papeže Honoria III., jsme slavili na místě, kde přesně před 800 lety, 21. ledna 1217, tento papež vydal bulu, v níž nazývá Dominikovo založení řád kazatelů. Eucharistie zástupců celého řádu z celého světa znamenala znovuzakořenění řádového charismatu do apoštolského poslání církve. Řád kazatelů ve všech větvích a ve všem, co dělá, se na tomto jednom poslání podílí. Při své homilii vyšel papež František z liturgických čtení, která každý slyšíme o slavnosti sv. Dominika (a sami si ji můžete celou přečíst). Papež František, v duchu jezuitského charizmatu rozlišování, připomněl synům a dcerám sv. Dominika, s jakými se mohou potkat pokušeními: světská honba za falešnými novinkami, hodnotová rozplizlost, snaha zalíbit se. Prostě „mondénní karneval“, jak tyto tendence papež nazval, se odehrává dnes, stejně jako v době sv. Pavla, který před ním varuje svého žáka Timoteje. A taky nás papež povzbudil a ujistil, že úsilí o Boží slávu a dobrý život svědčící o Boží dobrotě jsou „slova“, kterým i dnes lidé rozumí. A takovými slovy máme kázat.

Množství fotografií naleznete na  řádovém Facebooku a videozáznamů na webových stránkách řádu.

Záznam mše sv. se papežm Františkem můžete shlédnout na youtube.

fr. Benedikt Mohelník OP
provinciál